Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O švédské dvojici Floating u nás ještě nepadla řeč a byla by škoda to tak nechat. Debutová fošna The Waves Have Teeth byla malým úkazem čeřícím stojaté deathmetalové vody. Floating jsou totiž nastaveni tak, aby death metal byl zdrojem vědění, ale také jen jednou ze součástí soukolí. Posláním kapely je otevírat možnosti, jak poslat smrtku ven, dopřát ji více příležitostí, například jak kosit (post) punk. Floating jsou o deathmetalové otevřenosti a nepolevují v tom ani na novém albu Hesitating Lights. Na něm působí o něco uhlazeněji, vyrovnaněji a vyhraněji. Jak už to mezi prvním a druhým albem bývá, na to nové dohlíží srovnané obočí a pevnější ruka. Podstatné je jedno - pánové si nadále dopřávají toulek mimo hlavní deathmetalový proud, jen u toho možná působí o něco seriózněji.

Post punkem ředěný death metal jsem asi ještě nezaznamenal a právě proto jsem zamířil na Floating. Základem je smrtící kov a jeho progresivnější tvář, zkrátka žádná žumpa a okultně obscénní praktiky. Páč jsem poslední týdny dost zatížený na tvorbu Edge Of Sanity, lehce ji připomene i tahle rozevlátá dvojice, ale protože víc punkuje a vůbec blbne, nabízí se spíš mladší spolky jako Reveal. Obě kapely ale berme jen jako takové otření se o tvorbu Floating. Ta si jede výhradně svým korytem a snaží se pojmout kus staré gotiky a punku do jinak studovaně promítaného death metalu. Od Demilich k Siouxsie and the Banshees, jak jsem někde zachytil. Ona je to trochu pravda, trochu sranda a ve finále taky kvalita.

Rozevlátý hravý bigbít, ale taky precizní a zhoubný. Od vnitřností vyhřezlých ven z těla, přes pochmurné potulování se nitrem gotika, kterému chybí víc sebevědomí. Ta hravost je dominantní. Floating se neusadí v jedné toporné poloze, ale pořád je to nutí poskakovat z jedné do druhé, třetí a tak dále. Mají v sobě duši punkera, provokatéra. Motivy ve skladbách se rychle proměňují, mihotají se ve světle i tmě a hrají si nejen samy mezi sebou, ale hlavně s námi na druhém konci drátu. Floating jsou psychedeličtí průvodci na proteinech. Hodně energie, hodně zdolaných vrcholů. A pořád se jede, nač odpočívat...

Když už se kapela přece jen víc zamyslí a trochu zklidní, provoní to atmosférou, natáhne k sobě do svého pohyblivého butiku na smrt trochu víc luftu a rozevře se do prostoru. Ale pořád jsme na docela skromném plácku bigbítové realizace, na košatá extempore nedojde a ani dojít nemůže. Floating to pořád hrnou před sebou a je jedno, jestli zrovna klokotají v deathových žlebech, nebo si to vykračují v punkových úborech trhana mystika. Abych byl přesnější, hudba se ocitá spíše v hravých a energicky nakopnutých odstínech a vokál je ryze hrdelní infekce. Post punk, death rock a metal na progresivní vlně s growlingem. Zhruba tady hledej trasu alba Hesitating Lights.

Alba, které žije, které chrlí jeden melodický a chytlavý nápad za druhým, a které nenudí. Pro efekt občas spustí kousek elektroniky, jako mostek k dalším vylomeninám, nebo překvapí silným motivem přímo ve skladbě (třeba v závěrečné The Waking). Můžeme to brát jako volnější nebo experimentální death, můžeme se ohánět jinými formulkami, důležité je ale sdělení. A to je nápadité, neposedné a energicky výživné. Máš v plánu túru po horách a chceš zůstat ve spojení s undergroundem? Přibal si do batohu nové album Floating a půjde se ti zaručeně dobře.