|
|
||||||||||

Disonantní černouhelné umění Lorn mě doposud míjelo, nebo si to, jak s oblibou a narážkou na pokročilý věk občas zmiňuji, prostě nepamatuji. Což zamrzí už z prostého důvodu, že diskografie této italské kapely stojí za pozornost. Lorn si na blackmetalové disonanci zakládali a tu pak dle aktuální potřeby tvarovali. A také čím dál častěji posílali ven z urputné ulity, aby se provětrala a trochu nadechla. Na novince pak úplně zapomenete, že to kdysi bylo hlavně o ní. Ale o tom až níže. Lorn jsou tady s námi víc jak čtvrtstoletí. Na albu Towards the Abyss of Disease debutovali jako čtyřčlenná kapela, ale pak už se prezentovali jako duo + hosté, přičemž hlavní persona je Radok. Na druhém albu Subconscious Metamorphosis byl jeho parťákem Deadchrist, který to s ním táhnul už na debutu, aby se na třetím počinu Arrayed Claws hnuly ledy a k Radokovi se přidal bubeník Chimsicrin. Ten vydržel ještě na EPku Circles of the Usurpers, ale dál bych prostě Lorn bral jako Radokovo dítě s hosty, kteří jsou momentálně k mání. Dnes je to bubeník Gianni Pitzalis. Tolik k nějakému základnímu přehledu.
Nové album vychází znovu u krajanů I, Voidhanger Records, kteří musí mít zvláštní pachuť na patře, neboť na stejné lince sdružují velice podivné projekty. Někdy je to výhra, jindy se to zase nedá vydržet, ha. A Lorn tam ideálně zapadají. Je poučné se v rámci jejich diskografie vracet a všímat si, jak se měnil jejich sound a výraz celkově. Třináct let staré album Subconscious Metamorphosis bych s klidem pojmenoval jako jakýsi hrdý monolit, industrializovaný a natlakovaný polosvět, kam sice melodie mohou nahlédnout, ale o nich to není. Hnusně přitažlivý obal alba Arrayed Claws (2017) přináší jiný sound, důraz na černé disharmonické skřípání a pak čím dál častější prosvětlování černoty ambientními mezihrami. V čele je ale pořád urputnost a pocit stísněnosti.
Tento přístup novinka Searing Blood odmítá. Lorn se nachází jinde, i když se vzdáleně drží starých pravidel, jejich výklad je odlišný. Jestli se chceme znovu bavit o disonanci v black metalu, Lorn tomu celému dávají trochu jiný rozměr. Zvuk kapely se znovu výrazně posunul a změnil. Nové album je o spojení kontrastů. Na jednu stranu je hlubší, kdy zadnicí drhne jámu pekelnou, ale pak je také povolnější a odvážnější v otázce melodií, které se nakonec ukážou jako určující. Nazvat Searing Blood atmosférickou blackmetalovou deskou s občasnými blackgaze prvky není rozhodně mimo. Lorn zkrátka posouvají svůj zvuk a tentokrát je ten posun nejmarkantnější. Jestli se to podařilo je druhá věc.
Řekněme si jedno - tihle Italové nejsou zásadní ani přelomovou kapitolou jednoho stylu. V této pozici nejsou. Lorn zaujali způsobem, jakým uměli reagovat a poslat ven nový signál disonance. Pěkně desku za deskou. To je pro ně typické a nové album je novou reakcí, tentokrát však nečekanou. Lorn dosud přišli vždy s něčím jiným, přičemž se drželi nastavených pravidel. Vítězil nadějný start, pak samotný průzkum zvuku a pojetí celkově. Pak to všechno trochu vadne a potřeba se za každou cenu vracet chybí. A s novinkou se tento pocit dostavil dřív, než bych chtěl.
Searing Blood symbolizuje otevřený výstup z vakua. Éterem lítají nesčetné melodie a atmosférické vyhrávky, aby nechaly tu prvotní neústupnost v zapomnění. Za všechny promluví nejhlasitěji epická skladba Leuchtenburg. Je to poetická, svůdně se tvářící záležitost, ve které je ale pořád dost neklidu na to být v pozoru. Ale aby se zaryla pod kůži a dodala pocit jedinečnosti? To bohužel. Zajímavě se proměňuje, ale do hloubky se nejde. Problém vidím v tom, jak je naloženo s atmosférickou stránkou alba. Vše je přeplněné, rádoby pocitové, ale ve skutečnosti přehnané. Tahle emotivnost mě tahá za uši, všechny ty smyčce, samply, akustické chvilky. Je to takové příliš umělé... A to si bere svou daň.
Novinka je celkově kompozičně přehlednější, více friendly nahrávka. Skladby jako Gallows nebo Threshold's Tragedy jsou průvodci, u kterých to jde dobře poznat. Výsledek? Někam se míří, chvíli i s krásou sobě vlastní, ale potom se dostane dopředu ona předimenzovanost a je zle. Tady Lorn sáhli vedle. Nevadí, jakou cestou se vydali (i když bych byl radši, kdyby zůstali urputní), ale jak s ní naložili. Nové album Searing Blood mě nechává chladným, protože ty emoce přehrává, a to já nerad. Cením si změn a náhledu na vlastní tvorbu, ale bude třeba zapracovat na provedení.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:I, Voidhanger Records
Vydáno:Květen 2026
Žánr:black metal / blackgaze
Radok - vokál, kytara, basa, klávesy
Gianni Pitzalis- bicí (host)
1. Searing Blood
2. Haderburg
3. Leuchtenburg
4. Gallows
5. Ordo Draconis
6. Threshold's Tragedy

Hanging Garden
The Garden

Cradle Of Filth
Evermore Darkly (EP)

Anaal Nathrakh
Vanitas

Winterfylleth
The Dark Hereafter

FAZI
Folding Story (2024 reissue)

Yoth Iria
As the Flame Withers

Unkle
The Road: Part 1

Cataract
With Triumph Comes Loss

Five Seconds To Leave
Nina Who Wasn't

Alkuharmonian Kantaja
Shadowy Peripherals

Tzompantli
Tlazcaltiliztli
4. července skonal ve věku 60 let bývalý basák Marduk B.War.
9.7.2026Brzy po dobře přijaté řadovce A Void Within Existence vstoupili Abigail Williams do studia, aby nahráli jejího následovníka. Jeho vydání je plánované ...
7.7.2026Přesněji řečeno jde o klipový vizualizér k písni z posledního alba Soul Booster. Detaily v tiskové zprávě:
6.7.2026Blíží se razantní ochlazení na teplotu hluboké kobky. Američtí doomaři Evoken zahrají 10. srpna v Praze.
3.7.2026Jako již tradičně, tak i letos se nevynechá a na konci letních prázdnin si lze zaskotačit v Sušici v rámci festivalu Metal Madness. Detaily v tiskové ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.