Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Objednal si tu někdo anděla v podobě kozoroha? Ne, samozřejmě že ne. Ale uctívání řádu anděla kozoroha je už trošku smysluplnější. Proč tohle říkám? Protože letmá znalost angličtiny mi nutí si trošku zažonglovat s názvem kapely Ibex Angel Order. Ale teď vážně, objednávka to skutečně nebude, ale pravověrný black metal už ano, tak se na něj vrhněme.

Duo, které skupinu Ibex Angel Order roku 2013 založilo, není žádné novopečené kuře na blackmetalové scéně. Oba hudebníci, Ludas s panem AIDS, společně hrají v doomové Abysmal Darkening a dříve prznili divoký black metal v semeništi Sauron, později reinkarnovaných do Funeral Goat. Z posledně jmenované vlastně volně vznikla tato kapela. Co je k přeměně jména vedlo, netuším a jakožto neznalý situace jen udiveně kroutím hlavou. Třeba příští album vyjde opět pod jiným logem kapely, ačkoli sestava bude znovu totožná. Ale koukejme spíše na přítomnost, kdy se kapela prezentuje novým albem jednoduše pojmenovaným jako I.

Deska začíná nezbytným intrem, které bych dokázal oželet, či bych jej rovnou spojil s dalším songem. Budiž, nevadí a při kliknutí na další track je situace vyřešena. Od této chvíle až do poslední čtyřicáté minuty jede svižný, místy vláčný black metal čistého zrna. Být kapela z norské scény, jistě by mohla doznat nálepky TNBM, avšak při příslušnosti k národnosti nizozemské je toto razítko neměnné. Po delší době se mi tak dostalo slušné porce blacku, která sice koketuje s okultní tématikou (která je hodně v kurzu), ale drží se stanovených pravidel utvořených začátkem jednadvacátého století. Zmínil jsem tu Norsko a i v něm bych našel připodobnění ke kapele One Tail, One Head a jim podobných. Z kraje jsem dokonce hádal jistou personální provázanost. Nicméně podobnost je čistě náhodná a vzhledem k oddanosti žánru nikterak překvapivá.

Hudebně proto nelze očekávat nějaké výrazné odlišení se od zbytku tradiční blackmetalové scény. V kapele Ibex Angel Order najdeme kvalitní řemeslo a bravurně zmáknuté pasáže, které nehodlají nudit. Neustále se vyvíjejí a pracují na sobě tak, aby plnily účel hnilobného black metalu. Třeba takový vokál má hned několik barev, které všechny zní výtečně a skvěle. Se strukturou skladeb je rovněž zacházeno s patřičnou šetrností a svědomitým kalkulem. Deska se tak báječně poslouchá, protože netluče od začátku do konce stejné tempo, ale hraje si s ním. Vrcholem pak budiž poslední song, jehož rituální tlukot skvěle dokončuje celé dílo. Jedním dechem však dodávám, že určitě nejde o absolutní špičku a nejvyšší kruhy. Je to víc než lepší průměr, ale míň než dokonalost sama. Prostě parádní deska, která se skvěle poslouchá a jednoduše řečeno – sype. Co víc vlastně chtít?

Věnováno zaniklému Mortem zinu. Requiescat in Pace.