Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fluisteraars - Bloem

FluisteraarsBloem

Victimer24.6.2020
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Ukázková rovnováha mezi bodáním do vosích hnízd a melancholickým lelkováním na rozkvetlých loukách.

Přibyla mi do kolonky dosud neslyšených kapel další slibná akvizice. A přitom se mi krásně trefila do vkusu. Stačilo jen jednoho dne sledovat komunikaci mezi kolegy Garmfrostem a Dagonem a vzít si z ní to podstatné. Že zdravím Unholy Pagan Fire!


Fluisteraars patří mezi kapely, jejichž black metal si nepotrpí na okázalosti. Žádné hrdé pózy a nalíčení, žádné tepání do kostelních sborů a víry obecně. Stylizace kapely není o vizuálním zlu. Fluisteraars jsou dva pohodáři, kteří svůj black krotí melancholií lesních procházek a klidným sledováním noční oblohy. Dbají na to nechat všechnu špínu světa řádně splavit, nejlépe někde daleko od civilizace. Když půjdeme po jejich stopách, octneme se blízko stylového průsečíku kapel Wolves in the Throne Room a Wiegedood. Tak Fluisteraars alespoň vnímám já.

 


Těch přirovnání a zařazení může být samozřejmě víc. Dvojice má na kontě již své třetí album, přičemž minulost souboru mi byla až do této chvíle zapovězena. Ale nevadí, chuť jsem si výrazně spravil aktuálním dílem Bloem (květ). Zlo v podání kapely není zlem v pravém slova smyslu, ale příjemně namíchaným koktejlem temp a nálad, kdy se hledá rovnováha mezi melodiemi a brutalitou. Nutno dodat, že nejen hledá, ale i nachází. Fluisteraars se povedlo zahrát optimální polohu mezi sypáním uhláků do babiččina sklepa a čundrem s kamarádem, na kterém dostává průchod volnost a čerstvý vzduch.


Bloem je skutečným květem na blackmetalovém poli. Nenáročná a příjemná půlhodinka v podání pěti skladeb, které se sympaticky krčí v podzemí a mezitím stíhají malovat na oblohu. Tvorba Bloem je mixem epiky a přímočarosti, kdy bych vyzdvihnul hlavně smysl pro to zůstat nohama na zemi a nepouštět se příliš daleko. Takto to kapele nesmírně sluší. I ve Fluisteraars je kus hrdé výpravnosti, ale nedělají z ní středobod vesmíru a jen ji ve vší slušnosti pustí ke slovu, protože i ona má něco na srdci. Snad jediným "výstřelkem" alba v tomto směru je lehká hra se zkreslením v Nasleep a dechy v závěrečné Maanruïne. Oboje funguje, ani jedno neruší poklidnou atmosféru desky.

 


Album se zprvu tváří nenápadně, možná i monotónně. Je to způsobeno právě tím celkově skromnějším přístupem. Je potřeba nechat skladbám dostatek času, aby skutečně vyjevily, co v nich vězí. A je pravda, že až pak Bloem ukáže svou pravou tvář. Fluisteraars jsou velmi šikovní v prolínání nálad, deska je jednoduchá a kompozičně zvládnutá poslechovka do nepohody. Nic komplikovaného, nic teatrálního ani nadutého. Plynulost a melancholický spád v přímém přenosu. Jsem naprosto spokojen.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 26.6.20 14:11odpovědět

Jsem u druhýho songu a už mám na jazyku album roku. To je taková krása.

Garmfrost / 25.6.20 9:24odpovědět

Cajk :)

Dagon / 25.6.20 6:46odpovědět

Výborný vkus, kolega.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky