Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Forgotten Tomb - Under Saturn Retrograde

Forgotten TombUnder Saturn Retrograde

Sorgh9.11.2011
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ač je kapela širší veřejností oblíbená, po mě jejich nové album sklouzlo jako kapka po mastném skle. Snad sáhnu do historie a objevím něco, co mě zaujme, ale Under Saturn Retrograde na mě krom pěkného obalu nezanechalo jedinou stopu. Body dávám za řemeslně zvládnutou práci.

Letošní úroda dodaná italskou smečkou Forgotten Tomb je jaksi hypermarketová, bez chuti či zápachu. Jako jsou i dovážená rajčata z jihu chuti mdlé, tak i zmíněná deska Under Saturn Retrograde po důkladném rozžvýkaní chuťové pohárky neoslní. Jižní slunce není vždy zárukou.

Forgotten Tomb vznikli někdy roku 2000 a novinková deska je jejich pátou dlouhometrážní prací. Zpočátku tvořili co rok to album, ale poté se intervaly protáhly a nakonec mezi předchůdcem a novinkou napočítáme čtyři roky. Málo nápadů či personální problémy? Ať je to jak chce, pouštím „cédo“ a vyčkávám.

 

Od prvních tónů mě oslovila letmá podobnost se švédskými Katatonia , i když tento matroš se zabývá trošku jinou vědou, Ale v oblasti klidných meandrů by se dalo právě na švéďáky doomaře poukázat. Tvorba Forgotten Tomb se více přiklání k blacku. Není to vysloveně funeral, jak sem se kdesi dočetl, ale černá stuha se svými četnými kličkami probírá alejí skloněných vrbiček.

 

Albu vládne střední tempo, které ovšem po chvíli působí sterilně. Celá kolekce devíti skladeb se v součtu tváří nudně a fádnost desky se nevytratí ani s přibývajícími poslechy. Sám pořádně nevím, co o desce napsat. Drápkem se neuchytí, je to marné, zbytečně strávený čas. Stavba jednotlivých skladeb nic nerozvíjí, posluchač je nucen poslouchat opakující se motivy, které snad napoprvé jistou chytlavost nabídnou, avšak čím déle to poslouchám, už to člověka akorát tak vytáčí. Škoda slov.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky