Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Fractal Generator - Macrocosmos

Fractal GeneratorMacrocosmos

Garmfrost5.3.2021
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Album je nejpevnější v brutálních riffech a jejich dominantou je už zmíněná energie. V místech, kdy se kapela odváže a experimentuje, cítím hranice, které by bylo dobré překonat a pustit se do nic bezhlavě. Bez rozumu. Zbavit se jich, je styl Fractal Generator geniální.

Původně jsem chtěl nové album kanadských Fractal Generator Macrocosmos jen tak ze zvědavosti ochutnat a jít dál. Nevěnovat se mu nijak zvlášť. Nakonec si moji pozornost tohle nevšední dílo získalo celou a já s úžasem mlsám každý tón a s každým poslechem zírám, co všechno jsem minule neslyšel.

 

Fractal Generator si vystačí v pouhé trojici s tím, že nástrojové obsazení na Macrocosmos je tuze bohaté. Nástroje často proženou zajímavými mašinkami, proto zní občas docela zvláštně. Album těmito nástroji pouze získalo. Kdo by čekal experimenty, dostane je. Kdo by čekal atmosféru, má ji. Každopádně prvotní a dominantní podstatou alba je energie, surovost a zběsilé tempo. Ve druhé řadě je pak dobré zmínit prvotřídní muzikantské výkony. Ty jsou doslova mňamózní. Rád bych jmenoval jednotlivé hráče, sice svá jména netají, ale v této kapele vystupují pod kódy. Takže zůstaňme u toho, že je budu jmenovat pouze podle nástrojů. Řekl bych, že nejvýraznější přínos pro kapelu může mít zpívající kytarista, který v minulosti hrál také na basu, bicí, klávesy nebo cello. Ale podobnými úvahami bych se za jednou zasekl a zadruhé bych sebral uznání rytmické sekci, která je sakra dobrá.

 

Death metal je v rukou Fractal Generator nejednoznačný. Často je hodně blackmetalově krutý a ještě častěji grindově uhání a dovádí. Nálada nahrávky je bestiální, ale rozhodně ne ortodoxní. Pánové jsou evidentně plni nadhledu, a ten do desky rvou horem spodem. Nechci říct, že se budete u poslechu chechtat. Deska není srandovní. Je extrémní, ale je svým způsobem ležérní. Tím, že má kapela zmáknutou hru na jedničku, nesvazují se žádnými limity a jedou jak parní válec.

 

S přívalu nápadů a zběsilých změn se jednomu může zatočit hlava. Měl jsem problém desku na poprvé obsáhnout. Podivné melodie a divoká dynamika skladbám sluší. Občasné symfonické vstupy nepůsobí rušivě, ale do pečlivě poskládané mozaiky padnou. Výborný zvuk a hráčská frajeřina podrobnému vstřebání Macrocosmu můžou být slušnou pomocí.

 

 

Je libo přirovnání? Moc mě nenapadá, co jmenovat. Možná přece. Zkuste si vedle sebe posadit Ulcerate, Septicflesh, The Black Dahlia Murder nebo já nevím – Gorguts. Fractal Generator se nepodobá ani jedné veličině, ale dobrému guláši z nich možná ano. Ne, podobné uvažování je bezpředmětné. Fractal Generator si hledají svoje místo a kupodivu se jim to i daří. Výše zmíněných veličin zatím Fractal Generator na Macrocosmos zatím nedosahují, ale slušně našlápnuto kluci bezesporu už dávno mají. Album je nejpevnější v brutálních riffech a jejich dominantou je už zmíněná energie. V místech, kdy se kapela odváže a experimentuje, cítím hranice, které by bylo dobré překonat a pustit se do nic bezhlavě. Bez rozumu. Zbavit se jich, je styl Fractal Generator geniální. Uvidíme. Třeba příště.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Boris Renner / 14.10.21 17:50odpovědět

Jsem nadšen! :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky