Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
FTR - Manners

FTRManners

Victimer4.4.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Rocková temnota napříč škatulkami, které jsou samy o sobě v příbuzenském vztahu.

Nějak se mi u těch goticky orientovaných kapel zalíbilo, dnes si zase jednu dáme. FTR (nebo-li Future) je trojka z Paříže a svůj debut Horizons (2015) si odkroutila ještě jako duo. Aspoň dle mých strohých informací. Future spadají do gothic rockové škatule, je jim blízké to všechno kolem, jako shoegaze, post punk a noční uličky, kde se možná ze střechy snese vampýří nadsamec a vycucne z post barové bludičky něco mladé krve. A taktéž jim bylo dáno do vínku trochu zvukové rozmrzelosti. FTR tak nezní uhlazeně a romanticky, nýbrž strojově, sonicky neupraveně, klidně řekněme noisově.

 


Takže na jedné straně máme jasnou dominanci podmračené kytarovky a na straně druhé slušně vyvinuté dvojče z ocelového města. To se snaží do nostagicky znějících kytar bodat své naprogramované kopí z budoucnosti a celé to poslat trochu jiným směrem. Za drtič a do kontejneru a možná i ve skafandru. Ale celkově to drží pohromadě, to zas ano. Škoda, že se postupem času kapela nevyhne prázdným sdělením, které tu snahu degradují. Pokud však máte náladu na všechny ty post punkové vylomeniny, nebo máte zácpu a chce se vám vzpomínat a přitom lehce trpět, FTR budou kapelou jako stvořenou pro vaši momentální indispozici.


Manners je druhé album formace a musím říci, že to první jsem slyšel jen zběžně. Jednoduše asi proto, že tahle nová várka mi v klidu vystačí. FTR na druhém albu hrají hru s pocity a melodiemi přesně tak, aby ta původní zůstala zachována a přitom byla neustále promílána ruchy a synteticky devastována. Z pozadí pěkně až dopředu na první kolej. A je to všechno ukočírované? Jak se to vezme. U mne se bohužel záhy dostaví pocit, že už to stačilo a už je to za hranou. Že by ale kapele vyloženě došel dech, to se říci nedá. Jen to místy až moc šponuje, prodlužuje a vybírá si své hlušší místo, což se na hlučící gotiku prostě nesluší. Album sice nepostrádá pár věrných hitovek, které se poslouchají v podstatě samy, ale najdete je na samém začátku alba. Pak je můj příjem a zájem celkově poněkud slabší. Postupem času vadne a můj pomyslný kouhoutek dobrovolně servírované syntetické temnoty se pomalu uzavírá.


FTR po celou dobu malují roztodivné obrazy vaší představivosti, snaží se plnit velké plochy a chladit horkokrevnou mysl, ale daří se jim to spíš tak napůl. Jak se má deska pěkně rozvinout a zahodit poslední pocit studu, otočí se zády a začne nudit. Do nepříjemné pachuti totální otravy je sice pořád daleko, ale o tři, čtyři songy bych na albu klidně ubral. Bylo by kratší, ale taky příjemnější. A hlavně by přišlo o těch pár experimentů, které za moc nestojí a jen víří prach a vyvolávají dávné duchy v místech, kde je nová zástavba a všechen ten spirituál bordel odtáhl dávno jinam.

 


Přes zřejmou zvukovou bolest, která mě ovšem v tomto případě nějak zvlášť neděsí, je Manners vítaným společníkem na domácí trase samotářství a pohledů ven z okna, kdy je jedno jak tam zrovna je, protože každá situace se dá snést a každá myšlenka je volná a nezatížená povely a úkoly. FTR jsou pohodová temnota z Francie, jsou spojeni s Metropolis Records (což samo o sobě lecos znamená) a určitě jsou dost šikovní na to, abych o ně ještě někdy zakopl a strojírensky si zapátral v paměti. Dnes je to ale s výhradami.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky