Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Stejně jako zbytek světa i já hodnotím každou novou nahrávku nesmrtelných Incantation optikou vlastní historie. Poslouchám tyto smrtonoše od svého dětství. Můj vztah se během dospívání a stárnutí měnil. Od prvotního nadšení a následného odmítání jsem si před dekádou našel cestu zpět. Porovnávám raději poslední desky. Jsou si podobnější, nahráli je věkově srovnatelnější muzikanti a už od nich neočekávám žádnou rebelii jako spíše sázku na jistotu a super zábavu.

Unholy Deification tyto požadavky beze zbytku splňuje. Incantation nezkouší žádné novoty. Jedou pěkně v járku a dělají radost svým věrným napříč planetou. Jejich death metal je archaický, je ponurý a chorobný. Už nezmiňuji zlý a brutální, poněvadž všechno bylo už dávno překonáno dalšími a dalšími následovníky. Co se Incantation upřít nedá, je snadno rozpoznatelný rukopis a nerozporovatelné místo v galerii titánů extrémní hudby.   

Lidé kolem Johna McEnteeho se mnohokrát protočili. Spolu s letitým kumpánem Kylem Severnem táhnou tu svou káru neúnavně dál. Rovněž basák Cuck Sherwood je členem kapely patnáct let. Utíká to. Jediným novicem a posilou ansáblu je o generaci mladší kytarista Luke Shively (Dismemberment). Je to samozřejmě John, kdo diktuje, kdo udává tón a tak Lukeho přítomnost příliš významným obohacením není.

Unholy Deification se od Sect of Vile Divinities moc neliší. Nejraději mám Profane Nexus – to byla sakra dobrá deska. Jsou jimi i zmíněné poslední dvě, jen mám problémy říct a vypíchnout, v čem jsou jiné či výjimečné. Jsou stejné po všech směrech. Novinka samozřejmě neopisuje předchůdce. Jen v klidu navazuje tam, kde skončila závěrečná skladba Sect of Vile… Nová sbírka je záživnější, možná i více doomová a oplývá chytlavějšími sóly. Mají podobný feeling i atmosféru. Někdo se může ušklíbnout nad tím, proč má poslouchat to stejné pořád dokola. Nemusí. Rád bych zde zmínil, že čekat od starobylých kapel nečekaný progres by mohlo přinést nemalé zklamání. Leč bych právě vypíchl, že na rozdíl od mnoha jsou skladby Incantation příjemně vstřebatelné a lákající k dalšímu poslechu. Ani fyzickou únavu, jako v případě posledních Cannibal Corpse, u Incantation nenacházím. Pánové se nepouští do přehnaného extrému. Tam, kde tuší, že by to nemuselo dopadnout dobře, nejdou, a dělají dobře.

Kdo má rád staroškolský death metal s dobrým growlem a výbornou tvůrčí nápaditostí, neměl by Unholy Deification vynechat. Groove tlak jako například v Convulse (Word sof Power) III nebo sypanice v Offerings (The Swarm) IV je radost poslouchat. Incantation předvádí mladším konkurentům, jak se dá elegantně stárnout. Nečekejte nic nového, nic nečekaného. Vše už zde bylo. Je to ale podáno s grácií a nadhledem.