Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Galibot - Euch’Mau Noir bis

GalibotEuch’Mau Noir bis

Garmfrost4.3.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Atmosféra Galibot v sobě mísí punkový noise black metalový ryk s chytlavými melodiemi...

Z aktivní stáje převážně metalových kapel všech různých chutí, stylů a vášní, francouzského vydavatelství Les Acteurs de l'Ombre Productions nám pravidelně chodí spousty promo nahrávek. Většinu příliš nedoceňujeme, což však LADLO neodrazuje, a dál nás s chutí zásobuje. Mezi lokálními bandami francouzského podzemí nalezneme také mladé horníky slyšící na jméno Galibot. Galibot se nazývaly děti posílané do dolů na severu Francie rubat uhlí. Vzhledem k tomu, že je album Euch’Mau Noir bis věnované těžbě, fotografie členů jsou rovněž řádně umouněné, je otázkou, zda se jedná o poctu nebo odboj.

 

galibot

 

Hned na začátku si řekněme, že Euch’Mau Noir bis není novým albem tak úplně zcela. Jedná se o přepracované debutové album, které je ošetřené remixem a masteringem, skladby přearanžované a více propracované. Navíc zde najdeme dvě bonusové skladby. Tohle mě zaujalo. Proč dva roky od vydání debutu kapela ztrácí čas podobným krokem. Chápu, dva noví členové a rostoucí schopnosti pomohou skladbám k lepšímu požitku, nicméně smysluplnější kroky spatřuji v tvorbě nových kompozic… Ale co už, Euch’Mau Noir bis je zde a není marné.

 

Neznalému, jako jsem byl ještě do nedávna i já, bych napověděl, že se jedná o syrový, špinavý ale dosti atmosférický black metal s ženským screamem. Frontwomanku Diffamii doprovází za mikrofonem kytarista Thomas. Hlavní slovo má ale pohledná divoženka. Její hlas je spíše nenápadný a snadno pomíjitelný. Do punkového noise black metalového reje se její zoufale a hystericky ječící hlas ovšem v podstatě hodí. Neruší nátlak, který kapela do posluchače cpe hlava nehlava. Muzikantům to hraje hodně dobře. Libují si v sólových vyhrávkách a zajímavě vystavěné rytmické souhře bicích s basou. Sem tam se objeví dechové nástroje nebo harmonika, lidovou veselici však v albu nenacházím. Spíše se Galibot snaží vyčarovat dobovou atmosféru.

 

Album je nepřístupné. Přese všechny melodické výpady, je album studené. Nemocné a smutné. Přitom jsou melodie nakažlivě jásavé… Stylově a výrazově se s Galibot nepotkávám, ale vnímám kvalitu provedení i zajímavou dobovou náladu. Počkám si, až se Galibot pustí do nových skladeb. Budou lepší a výraznější? Nebo budou opět potřebovat další nahrávku, na které původní songy vylepší?

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky