Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zcela upřímně jsem nenašel odvahu zavrtat se do historie a poslechnout si starší desky norské kapely Gåte, jejíž aktuální nahrávku Nord nám s důvěrou svěřili k recenzi jejich vydavatelé z Indie Recordings. Tak snad mi to odpustíte. Při dohledávání informací o kapele jsem totiž nabyl pocitu, že ta historie může být na můj vkus trochu divoká a že unést tolik štěstí takhle najednou by pro mě mohl být problém. Tenhle spolek v nějaké podobě funguje od roku 1999, ale v mezidobí se stihl několikrát rozpadnout a opět poskládat, přičemž bych lhal sám sobě, když bych tvrdil, že mě zajímá proč. Alespoň rámcově se dá všechno nastudovat na anglické mutaci wikipedie, kde mají Gåte poměrně slušně zpracovaný profil (podle všeho jsou minimálně na severu hodně populární), takže pokud vás to zajímá, odkazuju vás TAM.

Tamtéž doporučuju vaší pozornosti uváděné žánrové zařazení, které osciluje mezi norským folkem, progresivním rockem a metalem, elektronikou a kombinací všeho mezi sebou. Když to myšlenkově propojím s několika fotkami z živého vystoupení, které mi vyhledal internet, docházím k podivné extravagantní směsici, u které jsem si vlastně hned na začátku říkal, jestli se nebude jednat o nějakou formu blízkého setkání třetího druhu. Ať tak či onak, desku Nord jsem si pustil. Podle zaslaných informací jde prý o netradičně téměř akustické album, jež opustilo dřívější rockovější produkci kapely, která se aktuálně představuje hudebně osekaná až na úplnou dřeň a totálně zahloubaná do norského folkloru.

Při práci na Nord jsme museli přijít na to, jak najít sílu v malých věcech.

(Gunnhild Sundli, zpěvačka)

Na začátek bychom si mohli stanovit nějaké orientační body, ať víme, co nás čeká. Za mě budu při poslechu Nord kreslit průsečík někde mezi Hexvessel (třeba deska When We Are Death), Wardruna a určitě současně hodně „in“ kapelou Heilung. Možná pro pobavení přidám jednorázový projekt Hardingrock, který mě svého času (rok 2007, deska Grimen) docela zaujal. Spojnice mezi všemi vede přes inspiraci ve folkloru, možná v pohanských tradicích, možná v jisté fascinaci mystikou a starobylými kulty. Deska Nord je v tomto ohledu samozřejmě textovaná v norštině a co přesně v nich Gåte řeší, vám říct neumím. Z mého pohledu jde spíš o vnitřní pocit, který mi při poslechu desky tak nějak automaticky naskakuje a nutno podotknout, že je mi s ním docela dobře. A to i přesto, že první skladba desky Solfager og Ormekongen je docela jednoduchá odrhovačka, u níž jsem to málem vypnul. Naštěstí se nestalo.

Album se v dalších minutách a skladbách vydává trochu jiným směrem, víc pracuje s atmosférou, víc se soustředí na folkovou podstatu a opouští jednoduché formule sloka-refrén, které ve zmíněné první skladbě zavání teatrálností a laciností. V podstatě hned s druhou písní Svik album přenáší značnou část nároků na posluchače a řádně potemňuje. Využitím tradičních nástrojů, hlasovým projevem, který místy připomíná recitaci a možná až zaříkávání, při kterém jsem si párkrát odbyl malý souboj s poměrně expresivním hlasem hlavní vokalistky Gunnhild Sundli. Asi není potřeba zdůrazňovat, že norsky neslyšící posluchač bude mít zážitek maximálně poloviční, ale troufám si tvrdit, že i přes jazykovou bariéru album umí nabídnou řadu povedených a emočně silných míst, které mohou rezonovat s vnitřním vesmírem kohokoliv, kdo mu to umožní (Kjærleik).

Co při poslechu naopak docela zamrzí, je hodně zkomprimovaný a místy (paradoxně) dost nepřehledný zvuk, což pro tuto většinově akustickou produkci pokládám za neodpustitelný prohřešek. Je sice pravdou, že tenhle problém vynikne při hraní na sluchátka nebo při soustředěném poslechu, a naopak při kulisovém hraní prakticky vymizí, i tak bych ale očekával vyšší standard odpovídající tomu, co se na nahrávce děje. Jak bylo uvedeno, deska je svým založením hodně akustická a z toho minimálně pro mě plynou jisté závazky, požadavky a očekávání. A potenciál skladby Sigurd og Trollbrura utrhnout nebohému posluchačovi hlavu hned v prvních vteřinách nepokládám za odpovídající přátelské gesto. Nešť. Stalo se a stává se i jinde, takový je prostě svět, ve kterém dnes žijeme. Hlasitý.