Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Genesis - Calling All Stations

GenesisCalling All Stations

Sorgh9.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Co recenzent, to názor. Je třeba mít svou hlavu a najít si to své. Calling all stations je obecně hodnoceno poměrně nízko v porovnání s alby z dob Gabriela a Collinse. U mě však trůní na vrcholu bedny. A když jsme u těch vrcholů...ech….

Já metalista jsem, pravím. Avšak krom této kratochvíle jsem i fanouškem hardrocku, artrocku, ba i jazzu. Jsem tedy hlava otevřená, částečně pomazaná. Nedá mi než upozornit na jednu desku, která jest mou srdeční a přece u ní není třeba házet květákem a zatracovat Vánoce. 

 

Nemám rád Phila Collinse, to říkám na rovinu. Jeho podivně mečivý projev ve spojení s jeho postupujícími kouty mi svírá půlky a nahání husí kůži. Proto i Genesis jsem míjel a zatracoval. Ovšem po kozlově odchodu v roce 1996 do řad sólistů se ke skupině na čas přidal pěvec mladý, fešný a s hlasem jako medovina. Spolu s dědkama tak měl tu čest natočit labutí píseň skupiny a to roku 1997. Ray Wilson zpřístupnil Genesis i mě a jsem za to rád.

 

Album Calling All Stations je citové, melodické a fundamentální co se týče mé hudební sbírky. Mám k němu i ryze citový vztah, neboť mi ho naservírovala moje žena někdy v době, kdy náš vznikající vztah byl tvrzen prvním a nesmělým šátráním pod trenkama. Jak osudové... Na albu se nachází jedenáct songů, které májí tu schopnost zažrat se pod kůži. Netrvá dlouho a člověk si melodie brouká na záchodě, při plení předzahrádky či pod rozdělaným autem. Doporučil bych i jako kulisu k přemýšlení, milování a pití, to zejména. Deska je zadumaná a melancholická, takže spíš víno a sýr než bečku s tlupou kámošů.

 

Od prvních sekund, poté co ticho prořízné svěží zvuk kytary, je člověk vtažen do světa poklidného rozjímání. Vznáší se na vlnách probarvené duhy stvořené klávesovým mágem Tonym Banksem, omotán myšlenkami zhmotněnými jemnou kytarovou linkou Mikea Rutherforda. Tam kde je třeba přitvrdit, je hudba zhutněna, ale nikdy nedojde k žádným hoblujícím výlevům, které sluší zcela jiným odnožím rocku. Vše je zde činěno s hlubokým přesvědčením o léčivých účincích klidu.

Nádhernou hudbu posouvá do vyšších sfér Wilson svým sametovým hlasem, který je většinou hebký a měkký, ale místy škrábne do uší lehce angínovým odstínem. Vše podle citu a touhy.

 

Jen lehké nuance, které je třeba hledat a strávit. Asi nejznámějším válem je Congo, který ve své době rádia vyhrávala o 106 jako singl. Ten jediný bych si troufnul označit jako vybočující z celkové atmosféry desky a mám ho asi nejméně rád. Bohužel až na jeho konci dochází k zajímavému odlehčení skladby a skvělé epilogu, který bohužel končí dřív, než stihne vrůst do srdce.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

-krusty- / 1.11.12 16:36odpovědět

I já se přiznávám, že Collins jde mimo mne. Možná je to příjemný parťák k pivu...ale nemusím jej, nemusím jeho vokál... GENESIS - to je Peter Gabriel a následně Ray Wilson... A já Rutherfodovi a spol.strašně moc vytýkám, že to GENESIS po "neúspěšném" albu s Wilsonem zabalil. Že do nás nenatlačili další desku v této sestavě....že se za Wilsona nepostavili a raději o pár let později přišli s prosíkem za Collinsem....jděte se bodnout, pánové!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky