|
|
||||||||||

Minulá deska The War on Drugs pro mě znamenala strašně moc, což vůbec není nějaká objektivní pravda, ale současně je to vodítko k tomu, jak číst tento text. Album Lost in the Dream se zařadilo mezi moje nejoblíbenější desky v roce svého vydání (2014) a pokud si ještě matně vzpomínám, měl jsem ho přímo na špici. A Adam Granduciel byl pro mě velkej šikula. Ale jak píšu, pro vás to nemusí znamenat vůbec nic a víc vás tím taky nebudu zatěžovat.
Tři roky uběhly a je tu album nové, čtvrté v pořadí a pokud srovnávám s tím minulým co do umístění v světových žebříčcích, vede. A Deeper Understanding evidentně bylo očekáváno hodně, z čehož pro mě plyne to samé co v prvním odstavci. Protože tohle očekávání nevzniklo jen tak, tohle očekávání má původ v minulé nahrávce. Ale dost keců.

Hlubší porozumění. Nějak takhle si překládám (možná nepřesně) název nového alba a pravdu ten název má v jednom - hudba pod ním obsažená zasahuje do hloubky. Anebo spíš člověka nutí, aby do té hloubky zašel sám, na chvíli se zastavil a začal přemýšlet. O sobě, o světě, o své pozici v něm, o lidech kolem. Adam Granduciel opět rozehrává niterné struny skryté kdesi hluboko v nás a jde mu to opět dobře. Ano, opakuje se. Nepřekvapuje, působí možná o něco víc soft a „adamsovsky“, což byly mé první dojmy z desky (první dojmy nezahazovat!), ale ty nebyly rozhodující. Dal jsem si tu desku ještě víckrát, dal jsem si všechny dva tři klipy v čele s výborným k Holding On a hodně toho bylo jinak. Holding On fakt zkuste, vystihuje tuhle muziku mnohem víc než moje odstavce.
Deska má deset skladeb, přes hodinu hrací čas a vyloženě vycházkové tempo. Střídmě nahozená rytmika, kytary s efektem od země až po nebe a nepřebernou hromadu klávesových ploch. Všechno působí lehce, svěže, často dost subtilně, ale možná ještě častěji díky klávesám
i dost plně, intenzivně. A všechno to samozřejmě hraje na city, na něco v nás, co už jsme možná zapomněli, že tam někde máme. A současně to není laciné a prvoplánové, i když sám musím přiznat, že o tom posledním přívlastku sem tam, ale opravdu jen sem tam pochybuju. Už jsem to psal - Granduciel se opakuje a občas mě to zašimrá pod nosem.
Nová deska je zase milión hostujících muzikantů, k tomu sice regulérní kapela, ale opět jedno jediné autorství všech skladeb s jedinou výjimkou. Adam Granduciel je cosi jako všeuměl a talent, zatím mu to vychází a musíme jen doufat, že z toho časem nezblbne a nezavře sám sebe do malé místnosti bez oken. Byla by o škoda. Nicméně zatím se minimálně u mě pocit přejedení nedostavuje, jeho hudební cítění mi vyhovuje, jeho cit pro vrstvení nástrojů v aranžích mi bere dech, i když přiznávám, že tvůrčí vrchol cítím na minulém albu a lepší už to nejspíš nebude. Uvidíme.
Každopádně nová deska není vůbec špatná a spíš se kloním k tomu, že je výborná. A mohla by být ještě lepší, nebýt slyšitelně přepáleného zvuku. Je to velká škoda a rozhodnutí někoho, které nechápu. Především u bicích se šlo za čáru, praskají a neslyším v tom uměleckou licenci, ale hloupost, jejíž škodlivost už řada muzikantů pochopila. Doufejme, že Adam Granduciel se k nim příště přidá.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Hugobass / 3.2.18 19:49odpovědět
Zvuk je jak píše Jirka, s velkou dynamickou kompresí. Problém masteringu. Hodí se to tak do auta apod. Škoda.
Brambora / 11.10.17 17:50odpovědět
Aha uz to vidim. Zdroj mp3. Potom doporucuju se k zvuku nevyjadrovat :).
Jirka D. / 12.10.17 6:42odpovědět
Milá Bramboro, to co v recenzi zmiňuju, nemá mnoho společného s datovou kompresí, takže není tak důležité, jestli je zdroj v slušných mp3 nebo bezztrátovm formátu. Přečti si to ještě jednou. Děkuju.
Brambora / 11.10.17 17:48odpovědět
By me zajimalo na cem to poslouchas? Zvuk je vylozene luxusni.
Label:Atlantic
Vydáno:Srpen 2017
Žánr:indie rock / Americana
Adam Granduciel - moc
Dave Hartley - baskytara, kytara, doprovodné zpěvy
Robbie Bennett - synths, piano
Charlie Hall - bicí, kytara, doprovodné zpěvy, vibraphone
Jon Natchez - saxofon
Anthony LaMarca - kytara, bicí
hosté:
Jon Natchez - saxofon
Michael Johnson - synths
Holly Laessig - doprovodné zpěvy
Jess Wolfe - doprovodné zpěvy
Patrick Berkery - bicí
Michael Bloch - kytara
Meg Duffy - kytara
Max Hart - synths, kytara
Darren Jesse - bicí
Carter Tanton - kytara
Sterling Laws - bicí
Louise Hayat - doprovodné zpěvy
Paloma Gil - doprovodné zpěvy
Josh Kauffman - kytara, hlas
Parker Kindred - perkuse
Otto Hauser - bicí
1. Up All Night
2. Pain
3. Holding On
4. Strangest Thing
5. Knocked Down
6. Nothing to Find
7. Thinking of a Place
8. In Chains
9. Clean Living
10. You Don't Have to Go


The War On Drugs
I Don't Live Here Anymore

The War On Drugs
Lost in the Dream

Contrastic
Mamun

Rival Consoles
Persona

Blood Incantation
Absolute Elsewhere

Vous Autres
Sel de pierre

RüYYn
Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury

Shodan
Death, Rule Over Us

Voyager
Colours in the Sun

José González
Veneer

Decapitated
Blood Mantra
Kapela Sorcery, která vznikla už v osmdesátkách, má připraveno nové album The Immaculate Sin. Vyjde 1. října a postarají se o to Xtreem Music.
11.8.2026Obscene Extreme s pořadovým číslem 28 oznamuje první kapely. Mezi desítkou interpretů je už i headliner, kterým budou američtí šílenci GWAR. Festival ...
11.8.2026Německým zástupcům okultního heavy metalu The Night Eternal vyjde 21. srpna nová deska Cold Velvet, z níž je ke slyšení trojice skladeb.
11.8.2026Na nových šest skladeb hrubého sludge metalu v rámci EP Encyclopaedia Sociopathica se můžete díky dvojici Phlefonyaar.
8.8.2026Temně elektronický projekt Dark the Keeper má aktuálně venku nové album Psychic microbe. O vydání se postaral slovenský label Aliens productions.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.