Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ghost - Prequelle

GhostPrequelle

Jirka D.15.8.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Ghost pokračují v trendu větší líbivosti a podlézavosti, a nutno jim přiznat, že aktuální deskou v tomto ohledu udělali pořádný krok. Prequelle je skvěle udělaný hudební kýč.

O kapele Ghost se toho za poslední roky napsalo hodně a stejně tak se toho hodně napsalo o jejich zatím posledním albu, které je v rámci diskografie studiových nahrávek čtvrté v pořadí. Kapela, která je bůhvíproč vedená v seznamech Encyclopedia Metallum, debutovala albem Opus Eponymous v roce 2010, ale skutečně velký úspěch zaznamenala (jakkoliv i debut byla velmi dobrá hard-rocková deska) až následným albem Infestissumam (2013). Psali jsme o něm (ZDE) a psali jsme i o desce Meliora (2015), která pokračovala v melodických trendech předchozí desky, i když co do kvalit za ní lehce pokulhávala (ZDE).

 

Ghost band

 

Stejně tak se dost propíral anonymní status jednotlivých členů kapely, kteří skryti za maskami a nicneříkajícím označením Nameless Ghoul můžou nepozorovaně přicházet a odcházet, jak se komu zlíbí. Nijak po tom nepátrám, nezajímá mě to. Stejně tak je mi jedno, kolikrát už změnil kukuč hlavní protagonista, zda si říkal Papa Emeritus, Cardinal Copia nebo nějak jinak, a zda věří v satana nebo nějakou jinou žábu. Všechno to beru jako cílený, fungující a dobře promyšlený marketingový záměr, který vyšel už mnohým před nimi, a vyšel i Ghost, protože lidi hru na tajemno mají rádi. V podstatě jim to přeju, je to showbyznys a ten se řídí vlastními pravidly.

 

A jak tedy čtvrtá deska Prequelle? Řekl bych minimálně to, že je hodně diskutovaná. Četl jsem texty o téměř největším zvratku v dějinách hudby (to trošku přeháním, ale skoro tomu tak bylo), četl jsem i opatrnou kritiku a zcela neopatrné nanebevzetí. Na zmíněné metalové encyklopedii dohledáte jedenáct recenzí s bodovým hodnocením od 3 do 90 % s průměrem lehce přes padesát. A to myslím hovoří za vše.

 

V linii diskografie je Prequelle nejvíc soft deskou, která opustila hard-rock už téměř zcela, což by ale nemělo být nijak překvapující, protože tenhle trend se táhne album od alba se stále větší intenzitou. Zůstaly samozřejmě melodie, ještě minule docela silné, dnes by řekl že místy dost vlezlé. Zůstalo hodně kláves a na nich se ještě tvrdě zapracovalo, pokud je to vůbec vhodný příměr. Tvrdého v nich totiž není nic, a hlavně je jich dost, ve zvuku dominují stejně jako zpěv a sborové linky. Takže harmonie především, hlavně nikoho nepopudit. Když bych to vzal z pohledu hudební historie, tak bych řekl, že Ghost se posunuli ze 70. let do 80. a vybrali si z nich ten největší patos. Občas uváděné přirovnání k blackmetalové ABBA možná trochu sedí, ale možná i ABBA na mě působí serióznějším dojmem.

 

 

Typickým příkladem by mohla být instrumentálka Miasma, která v sobě spojuje všechny kýče naflitrovaného rocku včetně saxofonu, ale v podstatě je úplně jedno, kterou skladbu si vybereme. Všechny jsou aranžovány podobně, všechny táhnou shodně do teplých krajin a všechny se snaží zalíbit na první dobrou těmi nejlacinějšími metodami. Vrchol těchto snah by mohla přestavovat sedmička Pro Memoria, s níž lze mít snadno osobní problém.

 

Pozitiva? Snad úvodní song Rats, který ještě lehce odkazuje k předchozím albům a razantnějšímu projevu. A pak samozřejmě um kapely dát dohromady fakt silné melodie, jakkoliv se mi to nemusí líbit a můžou mi lézt krkem, tohle prostě umí. Jakkoliv je totiž deska Prequelle kýč, je to kýč prvotřídní a žádný laciný šunt z výprodeje.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky