Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
God Dethroned - Illuminati

God DethronedIlluminati

Garmfrost13.3.2020
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: God Dethroned znovu obživli a tentokrát s deskou, která se nesnaží jen o vyrovnání s minulostí. Kapela jde dál, byť s daným rukopisem, kterému God Dehtroned zůstali věrní po všechny ty roky.

Hned, jak jsem slyšel další z řady návratových desek nezmarů God Dethroned Illuminati, věděl jsem, že tentokrát to bude fajn. Po rozpačitém posledním návratu s deskou The World Ablaze jsem vlastně nečekal nic moc. God Dethroned za bezmála třicet let existence stihli docela dost, ale na poměry svých schopností vlastně málo. Netuším, v čem spočívá zakopaný čert, ale po velice silných devadesátých letech a mega šlehách The Grand Grimoire nebo Bloody Blasphemy a krásném začátku nultých let, kdy jim vycházely počiny jako Ravenous nebo Into the Lungs of Hell, byly další nahrávky v podstatě jako na skákacím hradě. Jedna vynikající, druhá slabší. Nikdy se však nejednalo o průšvih. To by šéf a dávno jediný ze zakládajících členů God Dethroned, Henri Sattler, nedopustil. Což neplatí pro The World Ablaze. Album sice slušně sypalo, kyvadlo mezi deathem a blackem tenkrát jasně skočilo do járku s deathovou škatulkou, ale nemělo žádný záchytný bod. Celé to prosvištělo a kde nic, tu nic.

 

Proto se mi při poslechu novinkového alba Illuminati ulevilo, jak dobře zní a ještě líp poslouchá. Více se přiklání k černější straně svého já a vzpomnělo si na heavy vyhrávky, silné melodie a sevřenou atmosféru danou textovou náplní, kdy se vydáme odhalit tajemství iluminátů, vzpomeneme si na násilnou stránku křesťanství, pádu nejkrásnějšího z andělů… Zní to jako klišé, ale God Dethroned se tohoto dávno vyčpělého tématu zhostili se ctí hodnou veličiny melodicky extrémního metalu.

 

Rukopis God Dethroned je dávno daný a neměnný. Nepočítám s tím, že kdo kdy zavadil o death metal, nezná něco z bohaté diskografie nizozemské bestie. God Dethroned spolu s Hypocrisy, částečně Carcass, prvními deskami Necrophobic a Sentenced tento styl kdysi spoludefinovali, vyvinuli a vlastně zakonzervovali. Nic nového tyto kapely dávno nepřináší. To je i úskalí Illuminati. Jedná se o vskutku svěží sbírku chytlavých skladeb s hodně příjemným zvukem a jeho barvou. Zároveň je zaměnitelná s kteroukoliv ze zmíněných desek samotných God Dethroned. Mám rád progresi nebo alespoň vývoj v rámci stylu, na druhou stranu právě takovou desku jsem si od God Dethroned moc a moc přál. A to desku zábavnou, ne na jedno použití, jak by se mohlo zdát vzhledem k neustálému vracení se k zavedeným pořádkům. Henri má v sobě charisma, které nacpal do své muziky od vrchu po spodky a právě tak Illuminati zní - charismaticky, sympaticky, dospěle, zkušeně, ale i mladistvě divoce a nadšeně.

 

 

Skladby na Illuminati jsou na poměry sevřeného stylu pestré jak atmosférou, tak dynamikou, ale i zvukově. Každá má svůj kabát, kterým se liší od druhé. Společně jsou pak haleny stejnou značkou. Henriho sípot a chropot doplňují zpívané sbory, které takové Eye of Horus nebo jedné z nejsilnějších pecek novinky Spirit of Beelzebub dodaly vskutku křídla. Mým favoritem je nádherná Book of Lies s osudovým refrénem a opravdu podařeným úvodem a čistými zpěvy pod chropotem… Slast! Podlehl jsem i chytlavé hitovce Gabriel. Tady si troufám říct, že cítím koncertní tahák, ze kterého majestátnost doslova čiší. Další z těch zdařilých je Satan Spawn, ve které se do toho God Dethroned pořádně opřeli.

 

gd

 

God Dethroned stále patří mezi ta největší jména melodického death/blacku. V krásných melodiích nejdou do patosu nebo přehnané líbivosti. Vystačí si s dobrým muzikantstvím, zkušeným skladatelským umem a majestátností oživlé mrtvoly. Takže tak. God Dethroned znovu obživli a tentokrát s deskou, která se nesnaží jen o vyrovnání s minulostí. Kapela jde dál, byť s daným rukopisem, kterému God Dehtroned zůstali věrní po všechny ty roky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky