Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Goholor - Locus Damnatorum

GoholorLocus Damnatorum

Sorgh16.6.2026
Zdroj: CD (PR-080-CD), promo od vydavatele
Posloucháno na: Technics SL - PG 490, Dual CV 1400, Canton Karat
VERDIKT: Nečekaně silné album, ve kterém sledujeme tajemné snoubení originální atmosféry a tvrdého death metalu.

Od našich východních bratří se mi na stůl dostalo slušně temné a našlapané album Locus Damnatorum. Bez hlubších znalostí jsem se do něj ponořil a nechal se unášet jeho surovou energií. Kapela Goholor vznikla už v roce 2010, já však o ní slyším asi poprvé a nebudu sám. Nepamatuji si logo z plakátů, neslyšel jsem v Penny šeptat důchodce o proslulých neřestech. Kariéra se zřejmě prolínala s dalšími projekty, ve kterých tihle čerti působili, mohlo se dít mnoho věcí nepřejících hudbě. Avšak kdo má na rozdíl ode mě lepšího pamatováka a pravidelně navštěvuje náš zin, mohl zaznamenat, že Krusty v roce 2016 rozebral jejich čtyřskladbové EP In Saeculi Obscuris a hodnotil lehce nad průměrem. Takže pro někoho půjde o již známé jméno a teď se tedy podíváme na velmi opožděný debut sápající se do skulin veřejného dění.  

 

Album udeří bez varování, okamžitě nás stáhne do víru rychlého a démonického metalu. Žánrově bych ho usadil na hranicích death metalu a blacku, do pásma bez jednoznačné dominance, snad jen mrtvolný puch přitahuje častěji pozornost na stranu kovu smrti. Stejně tak hluboký zvuk black metalu moc nenahrává a murmurová hysterie zůstává v krajině nesplněných přání. Přesto je album temné a kytarové linky i v podladěném módu hoblují regály plné okultních propriet. Hudební masa je hutná, zvuk budí dojem těžké hmoty rozpohybované nad únosnou mez. Není ale nijak složité rozeznat jednotlivé nástroje a sledovat melodickou linku. Na masivních rifech jsou naroubovány kytarové vyhrávky, které mají hodně podobného s kolumbijskými blackers Inquisition. Nejen zvukem, ale i melodicky jde o příbuznou sortu zvláštních, melancholicky černých (nevím, jak lépe to nazvat) motivů, které se mi strašně líbí. Cítím upřímnou fascinaci temnotou a snahu jí sloužit. Jestli se takhle Goholor hodlají vyrovnávat s blackovými vlivy, pak proti výsledku nic nemám. 

 

Převládá rychlost, průrazné tempo nedává posluchači moc šancí k planému tlachání. Některým skladbám prospívá střední rytmus, ale nejde o žádné bum – čvach. Bubenický výkon považuji za jeden z nejzajímavějších, co jsem měl poslední dobou možnost slyšet a Locus Damnatorum je díky němu velmi rozmanitou nahrávkou. Skladby obsahují technické figury, které cílí na obdivovatele složitějších struktur. Překvapilo mě, kolik zajímavých nápadů album nabízí. Goholor mají vyvinutý cit pro detail, kterým umí šikovně změnit náladu během okamžiku. Slyšet je to třeba ve skladbě Divine Blood Invocation. To je svižná a divoká písnička, která se okolo čtvrté minuty změní v pomalejší, atmosférický dojezd. O tyhle rytmické změny zakopávám každou chvíli a podobné to je i s lehkými falšemi, kdy se tón sveze po ostří nože a zajódluje. To jsou ty drobné, „inkviziční“ nápovědy, které album dělají tak voňavým. Hodně dělá samozřejmě zvuk a tady je potřeba ocenit volbu švédského studia Necromorbus. Výsledkem je masivní, plnotučný a současně krásně čitelný metal, ke kterému se posluchač rád vrácí.

 

Těžko a zbytečno hledat slabiny, protože všechny skladby považuji za víc než dobré. Snad jen Last Groan Devoured By Death by mohla být kratší, těch osm minut už je fakt dlouhých. Protože jako všude i zde platí, že někde by člověk podle vlastního vkusu přidal, jinde ubral, tam by změnil barvu. Nicméně tohle je silně nadprůměrné album. 



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky