Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gorevent - Fate

GoreventFate

Sorgh27.2.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Dosud neznámý artikl z Japonska naplňuje svůj osud.

Spíš pro legraci jsem si pustil album japonských nekrologů Gorevent a užil si nefalšovaný večírek brutální řezničiny. Už podle názvu každému dojde, co tahle parta čudí za muziku. Nejde o žádná ořezávátka, která vyblila jeden chorobný koláč na parkety po prohýřeném večírku. Gorevent jedou po krvavých kolejích už šestnáctý rok a spáchali pět těžkých, hudebních zločinů. Nemluvě o celé řadě sblitek a epíček.

 

Fate je krutá deska a jako taková se nesmí brát vážně. To by jinak smrdělo kriminálem nebo ústavem pro choromyslné. Co je lepší nechám na posouzení každého z vás. Zvuk nahrávky na vás sedne jako vagón metra a tlačí vám do zad linii cesty do pekel. Vidíte rudě, slyšíte randál a tak to má být. V pomalé kadenci se po vás vozí kola jednotlivých náprav, která do kopečka zpomalují, lisují vám lopatky a v klesání zase nabírají rychlost. Japonské peklo je ovšem výš než se obecně tuší, a tak si tuhle projížďku setsakra užijete. S melodiemi se vůbec nezatěžujte, jestli nějaké jsou, tak velmi chudé a zanedbatelné. Fate ctí jednoduchost a klade důraz zejména na motorový rytmus, který udržují v pohybu monotónní kytary. Bicí udávají přesný čas, ale v jejich tikotu nenajdete žádnou hloubku. Mělkému zvuku chybí autorita, taky snad proto, že jej halí těžkotonážní kytary. Na povrch proto leze lehký, plastový zvuk jako z dětské soupravy a jen ty kopáky občas zaduní hlubším tónem. Ale to patří k věci i stylu.

 

Stejně tak nazvučení strunných instrumentů nelze nic vytknout, je strojově chladné, hluboké a nezastavitelné. Vzácně chytne jiskra a dojde ke zdivočelému sprintu na krátkou trať. Poté směs vyhoří a vrátí se k tupému a jednotvárnému slohu, který charakterizuje celou desku. Není divu, že po jeho poslechu si připadáte sežvýkaní jako jetel a zválení jako ty kolejové pražce. V takové skrumáži podobných tónů a minimálních úniků je těžké vyzvednout něco zajímavého a výrazného. Úvod alba je jako rána palicí, ale na to si člověk brzo zvykne a na další dějství už je připraven. Smích pomáhá a nejde se nebavit, když vám do uší chrochtá typický gore vokál, který víc než co jiného připomíná jednotvárné bručení spícího medvěda.     

 

Tahle gorešlamastika je jako tělo rozšmelcované v kolejišti. Zvrácená zvědavost láká čumily, aby viděli co nejvíc detailů a mohli o nich doma chlapácky vyprávět vykulené manželce. Pro zkušeného koronera nejde o nic jiného než rutinu, kterou stačí zalít černou kávou. Fate tak představuje standard, nic víc než poctivou dávku brutálního death metalu, kterým se dá prošpikovat nudné odpoledne. Pobavil jsem se, jdu dál a Gorevent nejspíš potichu zmizí někde na okraji vzpomínek.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky