Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Že je Medvěd, kytarista nezařaditelných hledačů různých cest Forgotten Silence, živ thrash metalem, je dávno známým faktem. Možná už jen pamětníci (ale těch je v metalové komunitě stejně nejvíc) pamatují na léty zavátou brněnskou legendu domácího thrashe Sax. Proč vzpomínat na Sax? Když se právě věnujeme čerstvé narozenému thrashovému štěňátku (pardon tančíku) Götterdämmerung? S minulostí pojí Götterdämmerung nejen Medvědova přítomnost, ale také a hlavně stylově stejně úzké zaměření. Milovníci kultovních německých řezbáren i zámořských čertů musí zpozornět, protože … projekt Riese hraje přesně dle těchto měřítek. Asi bychom ale měli zůstat při zemi v mezích našich hranic a spíše vzpomenout na české odpovědi významných leaderů žánru – Debustrol, Terminator, SAX nebo Kryptor. Z uvedeného výčtu (můžeme klidně přihodit další, ale je to zbytečné) je zřejmé, že pokud máte kopřivku z podobných rubanic, Projektu Riese se vyhněte širokým obloukem. Naopak, nosíte-li křiváky, nábojové pásy, džisky a nášivky, je Medvědova nová kapela pro vás přesně to pravé.

V sestavě Götterdämmerung najdete čtveřici s obskurními přezdívkami Teufel, Blondi, Brummbär a Titan (schválně, jestli rozklíčujete, kdo je kdo). Tito staří pardálové měli po brutálně syrové nakládačce evidentně absťák a v plné špíně bez kudrlinek do nás své válečné vize třískají s mladistvou vášní. Pánové pojmenovali svoji grupu i desku německy, texty jsou ovšem víceméně v mateřském jazyce. Nazvat je texty může být ale poněkud matoucí. Jedná se spíše o válečné deníky, ve kterých se to hemží nálety a granáty. Tedy ne lyrika, ale próza. Zpěvák hrdelním štěkáním odhrkává popisy válečných operací za ničivého doprovodu hrnoucího vše nemilosrdně před sebou jako ledoborec.

Na zvolnění si musíte počkat až do tryzny Riese, která stylově uhýbá do pohřebního rozloučení se s padlými. Ta mi sedí nejvíc. Nejen díky tklivým sólům, ale vlastně nejvíc díky absenci zpěvu, který mi neskutečně vadí. Postrádám jakoukoliv osobitost, chybí mi kus zlého čerta v hrdle, pokus vystoupit z monotónního chrčivého drhnutí. To myslím i na poměry old schoolového thrashe. Naopak si libuji při kytarových orgiích. Nespokojí se s pouhým běhání po hmatníku. Hezky se proplétají, sekají, sólují a nezřídka se dočkáme i melodičtějších vyhrávek. Pořád ale v mezích ryzího náseru.

S texty souvisí i grafika obalu s bookletem. Vše je stylizováno do druhé světové války - jak grafika, tak dobové fotky a povedené obrázky. Líbí se mi i provedení potisku na nosiči, který evokuje prťavý vinyl.

Zuřivá thrashově pravověrná třískanice s přesahy k deathovým hranicím s příchutí prastarého blacku. Tak lze definovat obsah debutové nahrávky Götterdämmerung. Dojem z řezavého násilí mi kazí jen hlasová šeď. …projekt Riese se svou půlhodinovou stopáží uteče jak voda a jediné východisko je pustit si fošnu znovu. Pokud tedy nebudete cítit únavu z bohapustého tlučení a kytarového šílenství. Aby bylo jasno, hudba Götterdämmerung osloví jen opravdové true maniaky. Nikoho jiného. Jedná se o exkurzi do osmdesátých hašišáckých let, do doby, kdy platilo krédo: hraj co nejrychleji a nejhlasitěji! Žádné blbinky, obohacování stylu, posun nebo tak něco! Nic podobného! Jen ryzí nářez od starších kámošů!