Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Grave Circles - Tome II

Grave CirclesTome II

Garmfrost28.8.2020
Zdroj: CD, 4-panelový digipak // promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Tome II rozhodně není albem, které lze šmahem rozlousknout, odsoudit, ani se pro něj nadchnout. Vedle příznivých melodií a občasného zakomponování čistých zpěvů souzní disonanční vibrace s agresivními plochami v podstatě přirozeně.

Ukrajinská scéna nabízí nepřeberné množství zajímavé a podnětné muziky. Zejména pak blackmetalového ražení. Vedle lety prověřených kapel vystrkují růžky neznámá jména i projekty, ve kterých figurují známé persony a pokoušejí štěstí v dalších a dalších kombinacích. Částečně je tomu tak i v případě nedávno vzniknuvších Grave Circles. Tato nová kapela v sobě ukrývá členy současné nebo minulé například z Peste Noire, Kroda nebo Horror God. Už jen tohle by mohlo být příslibem nevšedního zážitku. Dlouhohrající debut Tome II vychází u labelu Les Acteurs de l'Ombre Productions, je tedy ve více než dobré společnosti.

 

tomeII

 

Grave Circles do katalogu Les Acteurs… dokonale padne. Jejich styl obsahující melodické běsnění i rozevlátou bestialitu výborně zapadá mezi onu elegantní černou smetánku, kterou tento francouzský vydavatel zaštiťuje. Kapela produkuje svižný, sem tam až velice rychlý black, nicméně i přesto jsou skladby napsané velice promyšleně. Zmíněné melodické linie nenesou patos líbivosti a podbízivosti. Jsou ve své podstatě pochmurné a místy více než dost.

 

Tome II rozhodně není albem, které lze šmahem rozlousknout, odsoudit, ani se pro něj nadchnout. Vedle příznivých melodií a občasného zakomponování čistých zpěvů souzní disonanční vibrace s agresivními plochami v podstatě přirozeně. Ve výsledku je tak deska vlastně rozhozená. Ne blbě, že by vznikal dojem naráz hrajících dvou rádií. Jen nepůsobí komfortně. Do nahrávky se hůř dostává, ale neznamená to, že se jedná o dílo nedostupné a kdoví jak složité.

 

Devizou Tome II může být mnou zmíněná nekomfortnost při poslechu, která nutí k dalšímu poznávání. Líbí se mi, že na první dojem zní jako stovky podobných, ale postupně se z ní klube sympaticky svojská nahrávka a hlas, který může ze začátku znít, že k desce nepatří, ji nakonec vyzdvihuje. Baal zní jako hrubián a jeho chrchlání by krásně padlo kapelám jako Sargeist nebo Behexen. On si se svým hlasem ale hraje, umí mu dát různorodé barvy i dynamiku.

 

 

Samozřejmě zpěv není tím, co Tome II činí deskou vytahující se z šedi průměru. Satanistická témata jsou zde předkládána v experimentech s old schoolem, post-blackem či místy až třeba rockem, disharmonií a expresivními melodiemi. Kapitálem je nepřekombinované uchopení stavby skladeb, ukočírované aranže a slušná práce ve studiu. Záporem občasné opomenutí střihu méně honosných nápadů a delší stopáž některých skladeb, které nemají tolik nápadů a zvratů, aby velkou plochu utáhly. Jsou to však drobnosti, se kterými můžou Grave Circles pracovat a být pro příště příjemným příslibem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky