|
|
||||||||||
Po dlouhatánském tichu, kdy se finští melancholici ozvali „pouze“ nějakým tím ípíčkem nebo splitkem, po dlouhých jedenácti letech po krásném „Illusion's Play“ přináší Shape of Despair album dlouhé jako ono ticho po pěšině. Další lidé odešli ze sestavy a s původního osazenstva, pamatujícího ještě prehistorii z devadesátých let, zůstalo jen pevné trio Tomi Ullgrén, Jarno Salomaa a Natalie Koskien. Bývalý partner posledně jmenované se odporoučel před pěti lety a na jeho místo nastoupil dle mého názoru ještě zajímavější vokalista Henri Koivula, který sice pochází z odlišné scény, ale do bolestného světa epických ploch emocí zapadl více než skvěle.
K dosažení nejvnitřnějšího vede stezka zakrytá, uvede vás do transu, život nám při tom šeptá do uší. Jsme, zdá se, pouhými diváky toho, co bude brzy žít v nás. Pomalu se rozvíjející tvary přestanou dusit v nás nejvnitřnější zoufalství…Pomalé, mocné pohyby posledního tance za zpěvu dávno mrtvého básníka, pumpují do našich srdcí nejvnitřnější zoufalství. Když se k básníkovi přidá femme fatale, je vymalováno a slzy tečou obrovskou úlevou. Natalie si vystačí s pár tóny, které pozvolna vkládá do ještě pomalejšího hudebního doprovodu. Za ty roky se neskutečně vyzpívala a přitom se nesnaží nikterak předvádět. Titulní song má podobný vzorec jako úvodní smuténka. Tedy dlouhý začátek pochmurných melodií zahraných jednoduše, avšak značně efektivně na klávesy, do kterých se postupně vetkají strunné nástroje a bicí, na něž si vždy chvíli počkáte.
Henrimu jde hlas jakoby z útrob samotné země. S každým tónem se mazlí, než ho vypustí do éteru. Zpívá nádherně i čistým hlasem. Miluju ty monotónní riffy, které se do zblbnutí opakují a vtahují vás dál a dál do zajetí emočního vypětí. Když se pak znenáhla lehce pozmění motiv, je to jako když vám puká srdce změnou časové linie. Hlavní slovo má Henri, který toho ale více naznačí, než prozradí. Natalie za ním čaruje hlasem jako dalším z nástrojů a podotýkám, že v mých očích se jedná o možná nejkrásnější duet, co jsem slyšel. Nemám na mysli Lisu Gerrard s Brendanem Perrym, kterým šlo a jde o něco jiného. Skoro každá metalová kapela, kde se objeví žena, postupně získává na významu a murmur jde bokem. Ne tak v případě Shape of Despair. Přitom je to právě Natalie, co jest jedním ze základních kamenů skupiny a pánové se kolem ní střídali jak na běžícím pásu a ona stále vystupuje jakoby v povzdálí. Její zpěv je pro ni velice důležitý, avšak vyznění celé skupiny ještě víc a to je úkaz vzácný jako spatřit jednorožce ve střízlivém stavu.
Nějak se mi nechce rozvádět song po songu, protože celých bez mála osmdesát minut je třeba brát jako celek. Každá z osmero skladeb má svůj vlastní příběh, ale do celku důležitý pro vnitřní pochopení. Možná se zastavím u poslední „Written in My Scars“ s textem od Pasiho Koskiena. Připomíná mi dávné Celestial Season a jejich „Solar Lovers“. Vzpomenete si na ty jakoby oslavné melodie a přitom krvácející srdce? Právě tohle mi dává závěrečný rekviem Shape of Despair. Vzletná nálada pobízí posluchače k zoufalému tanci a provázející bard při tom zachmuřeně povídá o nejtemnější tragédii, o hlasitém pláči, o potrestání, o závěrečném rekviem. Smutná meluzína vás pak doprovází až k samému konci…
Už jsem ani nedoufal, že mi nějaká doomová nahrávka takhle pocuchá nervy, že se nebudu moci odtrhnout od pohřebních hymen a že spolu s kapelou prožiju smutek, o kterém jsem neměl ani ponětí. Deska roku? Možná. To není rozhodně důležité. Důležité je, že doom metal hrají stále taková esa, jako jsou Shape of Despair, kdy věříte každému tónu, každému vzlyknutí a víte, že se nejedná o žádné slabošské lámání hole, ale pláči nad zrazeným srdcem, prokletí…
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Daniel / 31.7.17 15:13odpovědět
Při prvním poslechu mě to vůbec nebavilo, ale tak je to u mnoha mimořádných nahrávek. Stačilo pár dalších poslechů a jsem zcela pohlcen nevýslovnou krásou.
Mirek M / 2.8.15 0:39odpovědět
Ultra pomalý doom mi k srdci nikdy výrazněji nepřirostl, ale tady je ta atmosféra tak intenzivně a nádherně ponurá, že mě nakonec taky vcuclo...
Stick / 30.7.15 8:53odpovědět
Jasná stovka. Něco, co mi vyrazilo a stále vyráží dech, bez ohledu na okolní teploty či počasí.
Jirka D. / 29.7.15 13:32odpovědět
Výbornej doomik a jeden ze skvělých návratů na scénu.
kubánec / 29.7.15 8:45odpovědět
Kapela, na kterou nemá čas vůbec žádný vliv.
Bodin / 29.7.15 5:00odpovědět
Dal jsem tomuto albu plný počet. Prostě jsem musel, protože nenacházím žádné negativa. Naprosto dokonalé album, které se mi vrylo pod kůži.
Label:Seasons of Mist
Vydáno:Červen 2015
Žánr:doom metal
Tomi Ullgrén - kytary
Henri Koivula - zpěvy
Sami Uusitalo - baskytara
Samu Ruotsalainen - bicí
Natalie Koskinen - zpěvy
Jarno Salomaa - kytary, klávesy
1. Reaching the Innermost
2. Monotony Fields
3. Descending Inner Night
4. The Distant Dream of Life
5. Withdrawn
6. In Longing
7. The Blank Journey
8. Written in My Scars
Shape of Despair
Return to the Void
Brutal Assault 24 (2/2)
7.8. - 10.8.19, Jaroměř, pevnost Josefov
Master's Hammer
Vracejte konve na místo
Perdition Temple
The Tempter's Victorious
Kill
Great Death
Marilyn Manson
The Golden Age Of Grotesque
Infected Chaos
The Wake Of Ares
Dordeduh
Har
Communic
Conspiracy In Mind
Funebrarum
The Sleep Of Morbid Dreams
Björk
Utopia
Po vynucené koncertní přestávce a doplnění sestavy o rytmickou sekci se na pódia vrací domácí kapela Nocturnal Pestilence, konkrétně na pódium klubu K...
28.3.2023Vydatný tříhodinový rozhovor s Jirkou "Desed" Sedláčkem z Dark Gamballe a Trny & Žiletky v podcastu Noir Talk sledujte ZDE.
28.3.2023V temnou kryptu jako ze starého RPG se na Zelený čtvrtek promění dejvická Klubovna, aby nabídla útočiště fanouškům dungeon synthu, středověku a black ...
27.3.2023Plzeňští Radosta chystají nové album Dvanáctisměna a první singl Operní mistr Bílek už je venku. Video ke skladbě se záběry ze studia sledujte ZDE.
24.3.2023Goregrindová kapela Sick Sinus Syndrome vydává na značce Obscene Productions své druhé album nazvané Sick Sinus Syndrome. K dispozici bude na CD a MC ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.