Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gravespawn - The Elder Darkness

GravespawnThe Elder Darkness

Bhut23.10.2020
Zdroj: CD //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: I průměr může znít dobře, svižně a lákavě. Ale pořád bude průměr.

Ještě než se začnete trapně hihňat nad nedozírnou originalitou obalu nahrávky, vzpomeňte si na své pubertální roky, kdy jste jistě nosili na tričku nějakou tu lebku. No dobře, soudím hlavně podle sebe a byl bych sedmilhář, kdybych tvrdil, že nějaký kus skeletu nezdobí vybrané kousky z šatníku dodnes. Jen se prostě neubráním úsměvu, když vidím toho válečníka s krví zbroceným mečem uprostřed válečné vřavy výhružně vzhlížejícím směrem k hořícímu sídlu lokální šlechty. Jistě bych v polici něco podobného také našel, ale obávám se, že datum vydání bude již po expiraci. Ale třesky plesky, teď je tady blackmetalový moloch Gravespawn se svou třetí řadovou deskou The Elder Darkness. Která ctí pravidla žánru.

 

Nejednou jsem si při poslechu vzpomněl na Old Man's Child. Tuhle kapelu jsem svého času notně ctil a vlastně k ní nemám dodnes výhrady. Gravespawn mi pak připomnělo její zvuk, stylizaci a celkově náladu této konkrétní podoby black metalu. Ale jak jde čas, tak se posouvají i různé výrazy určitých hudebních odnoží a také nároky člověka samotného. Mistr Reaver (což je jedinný člen této kapely) to ale vidí jinak. Zjevně je věrný svižnému duchu černého kovu, ze kterého vytváří hutný ingot. A jak z hodin technologie víme, ingot ještě nějaké to opracovávání potřebuje. Takže by měl na řadu přijít jiný slévač, který dílo dotáhne. Směr je načrtnut dobře, dokonce jsem schopen vydržet celou desku úplně v klidu, ale k vyzrálejšímu výsledku mi pořád cosi chybí.

 

Aby to ale nevyznělo, že deska The Elder Darkness je nějaký prachbídný škvár, tak musím říct, že sama o sobě je vcelku samonosná. Nepotřebuje důkladnější znalost témat, o kterých se zpívá, ačkoliv to je vždycky zaručeným plusem. Tenhle black metal je svižný, melodický a v konkrétních místech nabídne zajímavá zpestření. Leč bohužel stále nedostačující k nirvaně. Plusem určitě budou kytarové plochy, které krásně bzučí, přesně dle nepsaných pravidel. Však když té desce dáte šanci, tak zjistíte, že ona vážně není vyloženě marná. Jen je to takové… nic víc nenabízející. 

 

 

Provázanost mezi obalem a skladbami asi nejlépe dokládá skladba Die By The Sword. Ovšem tenhle kousek je prapůvodně od Slayer, kteří jej poprvé představili na své prvotině Show No Mercy. V podání Gravespawn jde o takovou epičtější verzi, kterou dle mého shazují klávesy (ostatně jako celkovou syrovost nahrávky). V originále jde o svižnou thrashovou rubanici, která by v rukou blackera nemusela být nutně propadákem, avšak tato verze není z těch, kterou bych si kdy zařadil na kompilaci coververzí. Na druhou stranu jsem rád, že skladba dostala výraz kapely a nikoliv podoby nerozeznatelné od původní verze. Takže svým vyzněním skvěle zapadne mezi ostatní skladby, snad jen s výjimkou riffování, které pro tento případ opustilo třasavku v zápěstí a vrhlo se na úderný základ mejd baj slejr.

 

V konečném výsledku mohu klidně říci, že ta deska není hloupá. Má celou řadu skvělých nápadů a rozhodně neztrácí dech s rostoucím časem stopáže. Díky takové té bitevní náladě, která už sálá ze samotného obalu (já tu blbost fakt nemůžu dostat z hlavy), často vyplouvají na povrch klávesy, které zase jinde jen promořují atmosféru. Myslím, že kdyby se Reaver víc věnoval čistě syrovému blacku, tak by jeho snažení bylo mnohem výraznější. Nicméně nechme spekulace být. Nahrávka zní, tak jak zní a věřím, že se ve sbírkách nadšenců rozhodně neztratí. V té mé ovšem nebude.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lord Owl / 26.10.20 7:49odpovědět

Ten cover dělala stejná osoba, co covery pro Elffor, to mi nedá....

Lomikar / 26.10.20 19:44odpovědět

Jaj! Ty k Into the Dark Forest a Unblessed Woods jsou úplně boží. Od roku 2016 pak koukám nastává přísné 'hradové' období.

Garfield / 25.10.20 13:35odpovědět

Když už jsme u těch obalů, tak doporučuju Cormorant - Diaspora. To fakt naláká nejen k poslechu. Dal jsem si to i na plochu počítače.

Sarapis / 25.10.20 20:21odpovědět

Yess, Cormorant měli vždy skvělý artwork, třeba i Dwellings je fajn práce, kde to frontcoverem rozhodně nekončí. Akorát hudebně to s nimi mám jako na houpačce, někdy dobrý, někdy ne...ale to je zas jiná kapitola.

Lomikar / 23.10.20 18:13odpovědět

tyjo náhodou deskovku s takovymhle přebalem bych si zahrál hned.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky