Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V každé recenzi se divím, jak to ten Swartadauþuz dělá, že pořád vydává tolik dobrých nahrávek a zakládá takové množství nových projektů, přičemž je stále ve víceméně výborné kondici. Tak to prostě je, jak říká klasik. Jsem rád, že k některým projektům se vrací. Není totiž zvláštností, že jiné nechává být buď úplně, nebo s nimi vydá album až za deset let. Greve patří k těm v prvním případě. Föllo afv svavel, lifvets dimridå se mi ještě nestačilo oposlouchat, split album Naturmystik jsem ještě pořádně neslyšel, rok se sešel s několika roky, a je tu třetí dlouhohrající album Greve.

Bleknat bortom evig tid víceméně pokračuje tam, kde předchozí album Föllo… skončilo. Tato dvě alba jsou dost odlišné od debutu Nordarikets strid. Nejen díky kvílivému vokálu staršího počinu a hrubšího mladšího. Korgath se nebojí jít do hloubek a dát svému hlasu pořádný prostorový liskanec. Nordarikets strid se v podstatě nacházelo v depresivních vodách plných tíživých, avšak hudebně poklidných melodií. Už předchůdce s Juhosovými bicími představoval sešlap na pedál. Bleknat bortom evig tid má navíc po všech stranách výraznější produkci, díky které vychází na povrch nemálo zajímavých detailů a vynikne atmosférická krutost.

Bleknat bortom evig tid není vlastně tolik chytlavé a návykové jako Föllo…, nabízí však nemálo silných momentů, díky kterým může růst. Nic není na talíři na první dobrou. Zaměříte-li se na basovou hru, která je opravdu skvělá, nebo na výborně narumplované bicí, je to jedno. Klidně se na ně vykašlete a užívejte dominantní sólovou kytaru, která si za podpory druhé kytarové stopy doslova bere hlavní slovo. Typické klávesové party mistra Swartadauþuze podkreslují celkový dojem, jsou často upozaděné, a to mi vůbec nevadí. Když však zní, není to na úkor. Greve stojí na ostrých kytarách a fakt dobré rytmice. Což Swartadauþuz nemívá často.

Předchozí album bylo plné odkazů na císařské, od čehož se tentokrát upustilo. Swartadauþuz vytáhl melodickou podstatu, ořezal neoklasická křídla, přidal na extrému a nabídl zdařilejší muzikantství. Z melodických výlevů alba se mi až točí hlava, ale sladko na patře mi není. Líbivých výlevů se nedočkáme. Ty Swartadauþuz neumí. Black metal Greve je sice posluchačsky přívětivější než některé jiné Swartadauþuzovy projekty, ale spíše navazuje na klasickou švédskou melodickou scénu z devadesátek, než by se snažil přitáhnout pozornost fans, kterým se líbí mainstreamovější proud v black metalu.

Od Swartadauþuze a jeho kumpánů nečekáme album plné hitových skladeb. Čekáme vyrovnané dílo, které je nutné poslouchat od úvodního intra (Till striden…) po závěrečné outro (Efter stormen…). To ambientně album uzavře a pohladí rozbouřenou mysl. A přesně takové Bleknat bortom evig je. Celistvým dílem, které je pestré, má plno obohacujících odklonů, ale dává smysl pouze v případě, když mu dáte svůj čas. Greve patří od Fölloafv svavel, lifvets dimridå k mým oblíbeným projektům. Moc se mi líbí čelní obrázek, ze kterého jde chlad, aniž by musel být zdůrazňován. Album Bleknat bortom evig tid je plné chytrých melodií, gradované atmosféry, hypnotického rauše, a dobrého muzikantství. To se neomrzí.