Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Greve - Föllo af svavel, lifvets dimridå

GreveFöllo af svavel, lifvets dimridå

Garmfrost17.6.2022
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Atmosférická bouře v rukou nedostižného Swartadauþuze. Nové album projektu Greve řeže, sype i kolébá. Výjimečné dílo!

Stejně jako onehdy v případě Ars Hmu, tak i při poslechu čerstvé nadílky dalšího z projektů šíleného Swartadauþuze, Föllo af svavel, lifvets dimridå, přemýšlím, jak to ten démon dělá. Chrlí jednu nahrávku za druhou, zakládá stovky projektů, ve kterých hraje sám nebo jen s minimem dalších muzikantů a všechno se to při nejmenším dá poslouchat. Předchozí nahrávky pod hlavičkou Greve mě zase tak nebavily. A když, tak víc první EP Nidingsdad utav det uraldriga než dlouhohrající debut Nordarikets strid. Po aktuálním arcidílu Föllo af svavel, lifvets dimridå jsem sáhl víceméně ze zvědavosti. V podstatě se dá říct, že ani domovský projekt Bekëth Nexëhmü mě letos moc nepotěšil - De evigas gravrit je na Swartadauþuzovy poměry v postatě slabé dílo. Greve je však oproti zmíněným počinům naprosto jinde. V kuloárech se o Greve píše jako o symfonickém blacku, což nemohu s čistým svědomím potvrdit. Ale ani zavrhnout. Všechno je, jak jinak, jinak. Heheh.

 

Překvapilo mě tvůrčí zvednutí Greve. Deska sype jako o závod v poněkud průzračném zvukovém oparu. Dvojice muzikantů podílející se na Föllo af svavel, lifvets dimridå je mému vědomí neznámá. Swartadauþuz měl při jejich výběru šťastnou ruku. Bubeník Juhos i vokalista Korgath odvádí na albu vynikající práci a pomáhají k bohatosti chutí, které nabízí, seč jim síly stačí.

 

Jestli se mi podařilo přeložit název správně, nebo alespoň přibližně, líbí se mi vhodný front cover s barvou a stylem loga, které k pádu síry a mlžné oponě života sedí více než dobře. O vydání se postaral německý label Purity Through Fire, se kterým Swartadauþuz spolupracuje už dlouhé roky. Proč taky měnit to, co funguje, a všichni jsou spokojeni.

 

Co tedy nabízí album, jsem už trochu naťukl? Dosti svižnou blackovou vichřici, ve které není nouze o silné melodické vyhrávky s hutnou atmosférou. Kytary příjemně řežou, nejsou neposlouchatelným extrémem. Juhos pod (nebo nad, či vedle, anebo s?) nánosem kytar a syntezátorů do svých bicích tluče jako o život, jeho hra se však nebojí pestrých změn, přechodů a mnohdy až melodických rytmů. V rámci stylu samozřejmě. Neposloucháme prog metal, ale syrový black. Korgath oplývá méně démonickým screamem, než leze ze Swartadauþuzova chřtánu např. v Bekëth Nexëhmü. Když píšu méně démonický projev, pouze porovnávám s panem šéfem. Jeho hlas je skvělý. Prostorový a řádně maniakální.

 

 

Föllo af svavel, lifvets dimridå na mě působí mnohem epičtěji a mohutněji, než ve skutečnosti je. Trvá pouhou tři čtvrtě hodinku a obsahuje šest delších a dvě krátké skladby. Epický dojem je dán podstatou kompozičního dobrodružství, kdy si Greve nevystačí s pouhým scénářem - sloka, refrén. Ostatně kdo zná výše zmíněné projekty, nic podobného ani neočekává. Kdo ovšem počítá s ambientem, který je součástí Swartadauþuzova umění, nedočká se. Album, jak jsem psal, sype, hrne jednu vyhrávku nad druhou a udržuje posluchače v pevném soustředění, aniž by jej ochudilo o skvělý atmosférický prožitek. Vše pak naprosto úžasně uzavírá Dödens tid, evigt de vila a je ticho… Přemýšlím, kdy jsem takto silně podmanivé atmosférické dílo slyšel naposledy. A to nás Swartadauþuz zásobuje více než bohatě a většina jeho nahrávek je nadpozemská… Greve forever… Doufám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 17.6.22 12:24odpovědět

Ha, tohle jsem zvažoval zahrnout do Kaple. Skvělá deska!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky