Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Letitá jihočeská sebranka Gride nás oblažila novým a možná posledním albem. Definici „album“ berte samozřejmě s rezervou, protože dvacetiminutová masáž (sic!) má do plnohodnotného alba daleko. Ovšem díky rychlosti a intenzitě, kterou trojice Čert, David a Honza pálí svoje náboje, je ta stopáž vlastně adekvátní a jakákoliv minuta navíc by byla …prostě navíc.

O čem to tedy celé vlastně je? Stopáž je dvacet minut, menu čítá dvacet jedna chodů a známé Gride. Takže je to o natlakovaném grindu, kterému dominují čertovské bicí, rozeskákaná kytara (oceňuji křivá „kanadská“ kila) a dunící basa. Nejsem znalcem celé košaté diskografie, takže promiňte, prosím. Mohu zodpovědně porovnávat s minulým „mořským“ EP, které mám v hlavě nejčerstvější a snad asfalt Záškuby chaosu (2011), který v polici pod gramofonem taky někde mám.

Pět let stará Hluboká temná modř (2019) byla povedená nejenom obalem, ale i svým tradičnějším pojetím grindu. Letos - zdá se - budeme trochu avantgardnější. Poslední album Gride je crossoverem mezi tradičním grindem a poctivou českou alternativou. Netřepat, promíchat v poměru 2:1. Jakoby do Gride zlehka prosakovala Čertova druhá kapela – alternativní Masáž (ostatně fascinace drůbeží možná nebude náhodná, vždyť album Masáže se zove Kvok!).

Gride jsou z podstaty grind. Rychlí a nekompromisní, ale vůbec ne tradiční. Sypat to umí na jedničku a aby ne – co člen kapely, to pojem. Gride jsou také originální. Gride jsou buď hodně rychlí anebo hodně avantagrdní. Chcete klasické piáno, hrající Prokofjevovu sonátu a bicí? Chcete dechové nástroje a bicí? Není problém a na albu opravdu najdete momenty, kdy se nacházíte v podivně švankmajerovském fantasy snu. Neříkám, že je to uchu ladící, ale někdo být průkopníkem musel, a to se počítá.

Zajímavé jsou texty. Jsou to nervní výkřiky do tmy, které vám ústa řvou do obličeje z bezprostřední blízkosti tak, že vnímáte krůpěje slin. Z ekologických agitek Prospektor a Klády si odnesete víc než z nějakého letáčku Sea Shepherd, který vám v podchodu podá děvče v batikovaném. Velice chválím přiložené vysvětlivky. Posluchač je zase o něco chytřejší.

Poslední album Gride není pro každého. Je nejen pro lidi s otevřenou myslí, ale i pro nebojácné jedince. A kdo se nebojí, musí ocenit odvahu a chuť k experimentům, která borcům nechybí. Gride jsou úkazem, který nemá mnoho následovníků. Smekám klobouk!