Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Grotesque Ceremonium  - Demonic Inquisition

Grotesque Ceremonium Demonic Inquisition

Garmfrost7.11.2018
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Projekt Grotesque Ceremonium na albu Demonic Inqusition představuje zanícené barbarství a vášeň pro valivě surový death metal jednoduššího ražení.

Z nabídky promo CDs ruského labelu Satanath Records jsem sáhl i po dva roky staré desce projektu Grotesque Ceremonium Demonic Inquisition. Důvod? O Grotesque Ceremonium jsem doposud neměl tušení, ale jakmile jsem zjistil, že za projektem stojí Batu Çetin, který obstarává všechny nástroje i vokál, měl jsem jasno. Hlas tohoto chlapíka uctívám skoro dvacet let. Respektive kapelu Cenotaph, ve které je vlastně už jediným původním členem. Jeho kariéra nestojí ovšem pouze na účinkování v Cenotaph. Zaznamenat ho lze např. v Molested Divinity a x dalších projektů či kapel.

 

batu

 

Z uvedeného vyplývá, že se Grotesque Ceremonium ponese v deathmetalovém duchu staré školy. Čekal jsem něco stejně surového jako Cenotaph, ale Batu dostal evidentně chuť na death chorobného a temného zaměření. A také spíše jednoduššího charakteru. Death metal na Demonic Inquisition je blátivý a páchnoucí po mršinách. Pomalý jak flus po těžké kalbě a tíživý jak svědomí po probdělé noci. Tohle album je možné brát jako dlouhohrající debut. Nicméně skutečný debut si Grotesque Ceremonium odbyl o dva roky dříve s EP Blasphemous Goat Observance. Tohle dílko o třinácti minutách je mnohem špinavější a zrůdnější, než v podstatě uhlazený následovník. Až je mi líto, že se v podobně hnusném duchu nenese i recenzovaná deska.

 

gc

 

Hlavní devizou desky je megahluboký growl. Batu Çetin tahá svůj hlas z velkých hloubek, ale není pouze hluboký. Je silný, impozantní a hrůzostrašný. Jakkoliv připomíná styl Demonic Inquisition tvorbu raných Incantation (cover zrůdné flákoty Profanation budiž důkazem i přiznáním), hlasově je tohle připomenutí stoprocentní. Při poslechu Batua mi naskakuje husí kůže stejně jako při uctívání příšerného Craiga Pillarda.

 

Až doposud bylo vše v naprostém pořádku. Hlas, ortodoxní barva kytar, mlaskavé kopáky, obal fošny i logo projektu… Vše je přesně takové, jak má být. Střední tempo často spadá do valivé až pomalé rychlosti, což nevadí. Obludnostem valivá síla sluší. Batu Çetin je solidní kytarista, už méně basák a vůbec ne bubeník. Proto jsou naprogramované a podle mě je to škoda. Dobrý bubeník s pořádným úderem by desce určitě prospěl.

 

Nevím, jestli si sedím na uších, ale když nezírám do bookletu, mám problém odlišit jednotlivé skladby. Proto mi album připadne jako jedna jediná, necelé tři čtvrtě hodiny, dlouhá skladba. Díky plochému automatu a přímočaré instrumentaci mi přijde deska Demonic Inqusition příliš primitivní. Ocenil bych více vyhrávek, ne jen pouhé hoblování. V místech, kdy se Batu odváže a druhou kytaru se sólovým partem zakomponuje, dostává skladba o poznání příznivější fazónu. Pestřejší rytmika by albu bezesporu rovněž prospěla.

 

 

 

Dá se říct, že mít Demonic Inquisition kus ohavné surovosti z Blasphemous Goat Observance, primitivní stavba skladeb by tolik nevadila. Automat by se mi asi nelíbil ani tak, ale nebylo by to tak hrozné. Batu Çetin je starý vlk, kterého novým kouskům nenaučíš, a předpokládám, že i podobných posluchačů jeho naturelu jsou spousty, a pro ty bude styl Demonic Inquisition tím pravým ořechovým. Taková surovost v projevu se dnes už jen tak neslyší. Když se odpoutám od uctívání starých pořádků a přísně ohodnotím předložené album, slyším zanícené barbarství, velice sympatickou vášeň pro obhroublý death metal na jedné straně a veliký prostor pro zdokonalení po všech stranách. Jediné, co bych neměnil, je úžasný vokál. Ten je VYNIKAJÍCÍ!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky