Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hail of Bullets - Hail of Bullets (EP)

Hail of BulletsHail of Bullets (EP)

Garmfrost17.11.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Hail of Bullets je kratičké dílo nesmírně silné a nakopávací. Jedná se o laskominu, která byla předzvěstí dlouhohrajících perel. Počin malý rozsahem, nicméně ohromný dopadem a chytlavostí nápadů.

Koukám, že po Hail of Bullets se už slehla zem. Mrtvola ještě nevychladla a už se vytahuje z hrobu. Vydavatelé z Agonia Records oprášili úplně první nahrávku holandských válečných veteránů, eponymní Hail of Bullets, které je někde uváděno jako demo a jinde EP. Čert vem detaily. Je to ďábelský počin a jeho obnovení je činem více než chvályhodným. Přiznám se, že jsem zapomněl na fakt, že ikonického Martina Van Drunena vystřídala v posledních letech existence kapely další legenda – Dave Ingram. Ten už nestihl s kapelou nic natočit. Nicméně, na recenzovaném díle uslyšíme charakteristický hlas pana Drunena.

 

hail of bullets

 

Když se zaposloucháte do Hail of Bullets a srovnáte s původním vydáním (na youtube ukázky dohledáte, pakliže nevlastníte CD-R), poznáte, že se nezměnilo prakticky nic. Jiná je obálka, grafika. Respektive obaly jsou přepracované pro potřeby realizací na různých vinylových formátech, jewelcase CD nebo kazetě. Je jasné, že dnešní doba si žádá všechno možné. Na digitální formáty se rovněž nezapomnělo.

 

Pro připomenutí nebo pro nové posluchače, kteří před sedmnácti lety byli někde jinde – Hail of Bullets byl all-star projektem sestaveným členy Asphyx, Thanatos, Gorefest nebo Grand Supreme Blood Court v čele s Martinem Van Drunenem. Hail of Bullets se ve svých textech věnovali druhé světové válce. Stylově se příliš nevzdalovali svým domovským kapelám a předpokládám, že od nich nic jiného nikdo ani neočekával. Skladby jako General Winter se uměly plazit takřka v doomovém oparu, ale nebály se ani prásknout do koní. V Ordered Eastward zahostoval Dan Swanö, což minimálně pro mě znamená divoký rauš a slast. Dan nahrávku ošetřil také mixem, který jí dodává příjemnou vzdušnost, sílu a zvukovou pohodu.

 

Skladbám, jež samozřejmě najdete i na debutovém full-lenght záseku ...of Frost and War (který je pro mě nejpřitažlivější z diskografie HB), to na krátké ploše nesmírně sluší. Jsou ostré a intenzivní. Dominantně si ukradnou vaši pozornost a motají kolem ní pavučiny lákadel. Jejich styl kombinuje hutný death metal, groove hoblovačky s přitažlivými vyhrávkami, jaké holandské deathové hordy umí moc pěkně a jedinečnou atmosférou. Zub času ještě nestačil zaúřadovat, protože co je sedmnáct let v životě starce… Okamžik…

 

 

Hail of Bullets nevznikli, aby scénu inovovali, ale aby ji uctili a vzdali hold i své vlastní historii. Těžké a mnohdy dostatečně brutální kompozice dávají vzpomenout na doby dávno minulé, kdy ikony Asphyx, Gorefest, Thanatos nebo třeba Bolt Thrower, které mi styl Hail of Bullets rovněž připomínaly, vydávaly své nejlepší nahrávky. Ani v jedné ze čtyř skladeb nezazní nic rafinovaného, nebudeme-li počítat rafinovanost dramatickou nebo atmosférickou. Celé kratičké dílo je nesmírně silné a nakopávací. Jedná se o laskominu, která byla předzvěstí dlouhohrajících perel. Počin malý rozsahem, nicméně ohromný dopadem a chytlavostí nápadů. Já osobně doufám, že od Hail of Bullets ještě uslyšíme něco nového…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky