Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Loňské léto mizerné kvality sebou neslo i pozitivní přívlastky. Pokud se omezím na tvrdě rockovou (vyslovuj klidně metalovou) ekipu vzniklých nahrávek v tomto období, zase tak špatně nebylo. Mimo jiné, vyrostlo na stromě chutných plodů i jedno zaoceánské album, které snese ta nejpřísnější měřítka...

Solidní výčet dobrých, skvělých a ještě lepších nahrávek předchozí sezóny byl plný osvědčených interpretů, ale naštěstí i těch neokoukaných. Mezi ty druhé řadím také americkou, přesněji dakotskou trojici HANDS. Tito floutci holdují křížení metalové těžkosti, chytlavých melo momentů a rockové hravosti, to vše ruku v ruce s klenutou atmosférou, ke které netřeba okázalých kláves, což je třeba ocenit. Jekota, Blekota a Dakota přitom na první mezipřistání mydlí klasický riffovaný post metal, moderní to odnož spojenou s mnoha vlivy, odlivy a mohutnými přílivy mnoha dalších neméně moderních prvků, ale věc se má poněkud jinak. Již léta jsem totiž nenarazil na tak pestrý a promyšlený materiál. V rámci post metalových vibrací není nijak složité vykročit směrem k mdlé interpretaci přečtené přes rameno kolegy z vedlejšího bytu, takže kdykoliv (čím dál méně), když zaslechnu něco inovativního, tak pookřeju a rozehraji mimické svalstvo v tik podobný úsměvu. HANDS jsou mezi vyvolenými.

Tři, čtyři - "Give Me Rest" se rozehraje do netušených prostor polykající hardcore nepříčetnost, post rockově křehkou harmonii, stejně jako hustě metalovou soustavu stěn a dokonce dojde i na koketování s gothic rockovou pochmurností ("Here I Am"). Početný přehled hudebních nitek, důkladně propojených v jednu konstruktivní, doplňuje silně atmosférická složka, která neruší, protože vše je vyváženo s rozvahou a co jest nadváhou, to odříznuto a označeno je za nadbytečně tučné. Nepotrpím si plytké superlativy, ale při vzpomínce na "Give Me Rest", nemohu jinak než se zájmem hltat každý tón, další novou polohu a ustavičně klepat do rytmu. Moderní, neomezené, útočné i smířené a hlavně výborné album. Chvíli hra na pocity, chvíli krátká vizita v řeznictví, pak až popově vzletná melodie a nakonec zas kovová duše plná hardcoreových hlenů. "Give Me Rest" není patvarem dohromady splácaných nesedících kusů stavebnice, ale výstavní paletou hrající barvami od světle žluté po tmavě šedou a každá z barev mezi v bohatém rozmezí se lehce zablikotá.

Překvapení? Jednoznačně ano. Doposud jsem o HANDS neslyšel, a to ani ve spojitosti s někým jiným. Podobně jako k Junius, ke kapele přicházím tak trochu s křížkem po funuse, tedy v době, kdy už je kariéra dávno rozběhlá v pole i les, ale nevadí, rád vše napravím. "Give Me Rest" je už třetím dílem do kroniky dakotských post metalových dudáků a po tomto direktu ani není jiná možnost, něž navštívit také předešlé nahrávky. Se vrušením, nikoliv s obavami. Tohle vše zajistila aktuální porce dobrot a lahůdek v podání kapely, jejíž název si vryji hluboce do paměti. Takže jaképak obavy...?

Překvapení? Ani ne. Copak jsme všichni rezignovali a v podobném duchu již nic nečekali? HANDS sice vycházejí z křižovatky metalu, rocku a HC, ale jistým krokem a nebojí se výzev. Nejsou omezeni prakticky ničím, jen se vyjadřují jak jim ¨zobák narost¨, z toho vycházejí a na patro se jim lepí další a nové zbytky všemožných příchutí. Pořád jsou mezi námi tací, kteří umí zaujmout a posunout stokrát objevené dál. Tihle stojí na vrcholu pomyslné pyramidy a HANDS se drápou právě na tohle místo. Albem "Give Me Rest" zcela zaslouženě.