|
|
||||||||||
Jak zvláštní pocit to je, slyšet Moonspell model 2012. Portugalskou smečku, hrající temný metal už od svého počátku. Jak zvláštní to je pocit, slyšet jejich hudbu, která už skoro úplně opustila to, čím byla specifická ve svých počátcích. Ačkoli Fernando se dá poznat na sto honů a nabroušená kytarová hra je stále čitelná, je to jiné. Časy pokročily, Moonspell od doby Under The Moonspell ušli velký kus cesty. Prošli mnoha metamorfózami, uskutečnili výraznou zvukovou alchymii. Křest novým zvukem z nich vytvořil gotickou bandu, dýchající na krk mainstreamu. Postupné šero a temno je vrátilo do polohy temnější, než kdykoli předtím. Dark metal, který tato banda vyznává už několik let, je v jejich poloze zajímavou alternativou. Aktuální dvojdisk je dalším krokem dál, další tváří stejné bestie. Otázkou je, zda stojí za to ji i tentokrát slyšet.
Nový dvojdisk není lehké naposlouchat. Nejste si jistí, zda ta krev, která teče z disku, má stejnou krevní skupinu jako ta vaše. Temná placka dávkuje přesně to, na co je posluchač Moonspell zvyklý už několik let. Světlá placka na to jde jinak a zapojuje do hry elementy, jaké jsme tu ještě neměli. Elementy až příliš jasné a čitelné, abychom tomu uvěřili. Až příliš jednoduché a hitové, na hony vzdálené promakaným experimentům, jako byly zlomové desky Sin / Pecado nebo The Butterfly Effect. Temná polovina se trochu vrací k údernému temnému metalu, na jaký najeli Moonspell na albu The Antidote. Bublající basa, občasné atmosférické klávesy, bicí a řev odněkud z mlhy. Temná strana byla od začátku pro mé uši příliš sterilní, příliš očekávaným pokračováním Night Eternal a Memorial. Další porce temných hrátek na honěnou mezi kmeny stromů, mokvajícím hnusem, podmáčenou hlínou a nedalekým hřbitovem s podzemní kobkou. Každopádně jak první placka pokračuje, baví mne jejich písně víc a víc. Úžasné sólo na kytaru se zdvojením v Grandstand a jemná akustika. Sine Missione je epická, brutální temné riffy, co postupně udusávají čerstvou hlínu okolo. A není potřeba zpěvu, vše je rečeno sílou projevu.
Omega White je hitová, opravdu se podobá Sisters Of Mercy. Jako odkaz na Type O Negative na mě moc nefunguje, ale dejme tomu. Hitovka White Skies na mne spíše trochu působí jako Poisonblack (důrazem a stylem skladby), velký a jasný refrén, žádné komplikované vyjadřování. Ze světlé placky mám trochu smutnější pocit toho, že vím, jaké perly kluci dělali v dobách Sin / Pecado. Protože tady se chtělo jít konečně jinam, tak jako už mnohokrát v minulosti. Už se ale neexperimentuje, vyzpívá se refrén v doprovodu hostující dámy a jako podkres předou jednoduché kytarové riffy. Jasně, a jsou tu klávesy. Občasná invence zlehka zavane, melodické je to možná až příliš, mnohdy to zavání podbízivostí. V mé sbírce se dodnes hrdě vyjímá klenot s názvem Live In Lisbon. Zde tito pánové předvádějí své skadby z období Irreligious a Wolfheart akusticky. Tento živáček, nikdy nevydaný oficiálně, hravě spolkne celou placku s názvem Omega White. I ten považuji za jistou světlejší stránku Moonspell, ovšem s takovou mírou invece, jakou dnes skupina už zcela postrádá. A to je setsakra škoda. Omega White je hitová, jednoduchá, písničková forma Moonspell. Její protiklad v temných barvách je temný, nepřináší zcela nic nového a má celkem povedenou poslední hrstku skladeb. Na tolik materiálu, že se musel vtěsnat na dva disky, dost nevalný poslech. Prostříhat, seskupit k sobě a dát tomu nový ksicht. Pak by to byla slušná řadovka, takhle to je únavný celek, ze kterého si upřímně ani po deseti posleších nepamatuji víc než několik melodických linek. A to je na toto jméno docela slabota.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Napalm Records
Vydáno:Duben 2012
Žánr:Gothic metal
Fernando Ribeiro - vocals
Ricardo Amorim - guitars
Pedro Paixão - keyboards, guitars
Aires Pereira - bass
Miguel Gaspar - drums
Alpha Noir
1. Axis Mundi
2. Lickanthrope
3. Versus
4. Alpha Noir
5. Em Nome Do Medo
6. Opera Carne
7. Love is Blasphemy
8. Grandstand
9. Sine Missione
Omega White
1. White Omega
2. White Skies
3. Fire Season
4. New Tears Eve
5. Herodisiac
6. Incantatrix
7. Sacrificial
8. A Greater Darkness
Moonspell
The Butterfly Effect
Moonspell
Extinct
Moonspell
Hermitage
Cryptoriana World Tour 2018
19.1.18, Ostrava, Garage Club
Batushka
Litourgiya
Red Apollo
Altruist
Shannon Wright
Division
Headdreamer
From The Inside
Atomine Elektrine
Leftfield
Shape of Despair
Return to the Void
Six Feet Under
Unborn
V polovině listopadu vyšla druhá deska domácí thrashmetalové kapely 1000bombs, která debutovala deskou Peace Is Dead v roce 2014. Novinka se jmenuje S...
27.11.2023V neděli v Praze zemřel jeden ze stálých členů Killing Joke, kytarista Kevin Walker zvaný Geordie.
27.11.2023Během října vyšlo nové EP domácí deathmetalové kapely Supreme Conception, které obsahuje sice jedinou, ale zato 12-minutovou skladbu The Post-Humanist...
27.11.2023Debutní album Zbojnický tanec bratislavské thrashové kapely Catastrofy vychází v gramodeskové reedici na labelu Papagájův hlasatel. Poslouchat můžete ...
25.11.2023Domácí vydavatelství Dead Maggoty Productions pouští do světa tři nová vydání, čtěte níže:
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.