Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Headdreamer je sólový projekt Roberta Gajdoše, známé to persony dISHARMONY. I zde zůstáváme v hávu čistě elektronickém, tentokrát ovšem v podstatně odlehčenější a především zasněnější verzi ruchů a syntenzátorových ploch. A co nám Robert ve svém sólovém projektu tentokrát připravil?

Jedná se o další osobní album o pocitech čistě niterných, neagresivních a zasněných. Deska ve stylu, v jakém plodí i mnoho velkých jmen své pocity, které by jste často ani nečekali. Namátkou bych si rovnou vyhmátl dvojici z Front Line Assembly, za níž mluví jejich sólovky Conjure One a Delerium - tady vidím jasné souvislosti. A nebudu mlžit mezi řádky - líbí se mi tato ventilace jinak často nekompromisních umělců, kteří na chvíli přestanou bušit až opadává omítka a zasní se. A že to jsou často věci, které by byly stravitelné pro masu posluchačů. Jaký je tedy nový Headdreamer?

Svým způsobem stále ten samý, což bych už v úvodu pojal jako 50/50 - tedy že je to zároveň plus i mínus celé nahrávky. Oproti minulým kusům se totiž hudba Headdreamer nikam nevyvinula, nesnaží se mluvit zase trochu jinak a není ničím pestřejší. Jasně, změnil se tu zvuk (především proti desce Antihuman z roku 2010) a beatové podkresy jsou propracovanější a znějí lépe. Robertova paleta výraziva se ale stále omezuje na sice líbivé, ale stále stejně znějící motivy, které navíc málokdy vykouzlí něco, jako je skutečně zajímavá nosná melodická linka, na níž lze stavět a jíž lze pro děj skladby nějak rozvíjet.

Headdreamer je na aktuální desce v zajímavé formě, zní lehčeji a příjemněji než na minulých počinech, které jsem měl možnost slyšet. Ale chybí mi tu pestrost skladeb, všechno profrčí a pak to skončí a mě v hlavě nezůstane ani jediný motiv, jediná linka, prostě nic. Řešením může být mnoho způsobů, jak dosáhnout pestré stravy pro strávníky - zapojit zajímavý zpěv (což je ale podstatně vyšší parketa a neříkám, že je to sranda) nebo zapojit zcela novou paletu zvuků / motivů a vymyslet slušné věci, na kterých se dá stavět.

Dnes je to lehce pod mezí průměru, i když jsem vlastně relativně spokojen. Seberealizace sólovým projektem tohoto druhu je parádní, jen to chce víc kreativity.