Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hecate - Programmed Earth

HecateProgrammed Earth

Sorgh10.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Jeden z příkladů toho lepšího, co se v blízkém okolí děje. Dejte jim šanci a ochutnejte.

Slovenská formace Hecate již oblažuje slechy chtivých fanoušků hezkých pár let. Zrod této sympatické kapely se datuje do roku 1996 v malebném městečku Banská Bystrica. Tak jako mě oslovilo toto krásné letovisko, tak podobně ke mně promlouvá i poslední počin jeho synů Hecate, Programmed Earth. Jejich diskografii v malíku nemám, proto přistupuji k novince nezatížen předsudky a s jistým optimismem. Moje úvodní slova lze tedy brát jako jistou naději. Z dostupných informací jsem vyčetl, že sestava se během let potýkala s častými personálními rošádami, zakládající seskupení je v podstatě minulostí, a tento fakt stejně jako logické zrání během uplynulých patnácti let má za následek i žánrový vývoj skupiny.


Pokud se o Hecate v dřívějších časech dalo mluvit v souvislosti se zaměřením na dark, doom či snad dokonce black, dnes se hudba posunula blíže k rocku. K hudbě, kterou je možno si pobrukovat při spoustě činností a ve které lze najít mnoho pěkného. Ano, přiznávám bez uzardění, Programmed Earth je dobrá deska, která mě chytla. Co bych klidně oželel, jsou jakési space klávesové mezihry a vložky. Přesně tyhle prvky mě nikdy nechytly a doteď se jim cíleně vyhýbám. Možná kdyby neměly právě ten kosmický odér bylo by vše v pořádku. Takhle mě to krapet irituje. Ovšem to je pouhá titěrnost v porovnání s jinak sympatickou produkcí. Deska obsahuje celkem devět poctivých skladeb představujících zralou kapelu, která ví co chce a jde za tím. Opravdu, nevidím výrazně slabé místo, hudba nenudí, lze v ní najít plno zajímavých momentů a málo vaty.


Základním stavebním kamenem je poctivá kytarová práce, které umí tu vyloudit zasněnou melodii, tam zarifovat jako rašplí. Jsou místa, kde klávesy dotvoří potřebnou atmosféru a tam je vřele vítám, jako např. ve výborné Like City Lights. Naopak hned následující kousek New Life by se mi víc líbil bez nich, ale to je zcela věc vkusu. Nerad se pouštím do srovnávání, to je věc ošemetná a často nevděčná. Tady si ale nemůžu pomoct, místy slyším finské Amorphis. To, co tihle náladotvorci tvoří poslední léta má k albu Programmed Earth poměrně blízko. Tak snad nikdo brblat nebude, to je kompliment jak bič, ne?
 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Petr S. KOZEL / 27.3.19 10:45

V dávných dobách pro mě byl problém vše, kde bylo i něco víc než pohřební murmur, to už neplatí a užívám si i věci jen s melodickým zpěvem. Atmosféra desky mě dostala, tohle mám prostě už několik let rád, třetí píseň sem si celkem užíval. Naopak první dojem u prvních poslechů byl takový, že v některých částech, kdy je instrumentace klidnější to ten murmur rozbil a moc to tam nezapadlo, u dalších poslechu mě to už tak nevadilo, až bych řekl že občas není na škodu atmosféru trochu rozbít. Nakonec sem tohle a předchozí album doporučil k poslechu i pár kamarádům, kteří poslouchají spíš klasiky jako J. S. Bacha a zaujalo. Říkali mě že by je nenapadlo, něco takovýho hledat v metalu :-D nojo neznalost doomu neomlouvá :-D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky