Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hecatoncheir - Nightmare Utopia

HecatoncheirNightmare Utopia

Sorgh12.4.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nightmare Utopia je mistrovsky vystavěná nahrávka, která ukazuje jak naroubovat Cult Of Luna do deathmetalového soukolí.

Slovenské podzemí si pustilo žilou a na povrchu země vykvetl magmatický květ Hecatoncheir. Jde o nový objekt na tamní scéně, který svou oslnivou září překryl vše kolem. Tohle album gumuje dosavadně platné zákony a zvyklosti.

 

Nightmare Utopia je těžká, železitá a na nervový systém působící nahrávka. Ve všech těchto svých vlastnostech vyniká nad mé původní představy a s blížícím se koncem hrací doby dorůstá svého maxima. Stopáž alba plyne ve znamení postupného zrání a na konci můžeme hotový plod utrhnout. Těžko uvěřit, že jde o první desku kapely, ale je potřeba myslet na to, že album nahráli muzikanti se zkušenostmi z jiných kapel. Každopádně jejímu natočení musela předcházet soustředěná, nejen skladatelská práce. Tolik originality se prostě často nevidí. Je to následek dokonale sladěných stylů, inspirací a vlivů, které se nesnaží schovávat a v mnoha případech na sebe upřímně ukazují. Jde o případ, kdy se cizí vlivy přetaví do vlastních tvarů díky jedinečné práci. Takže o nějakém plagiátu v tomto případě nemůže být řeč.

 

První oťukávání mělo všechny své obvyklé mouchy. Konzumoval jsem okatě nabízené propriety, dokázal luštit spíš jen deathmetalové hádanky, ale celkově jsem víceméně klouzal po povrchu. Ostatní mazaně zůstávalo skryto a čekalo na podrobnější průzkum. Až po nějakém čase se osamělé body spojily a album dostalo kýžený smysl, čímž podepsalo svůj ortel, tedy jedinečnost. Usazeno v deathmetalovém hnízdě bude lovit hlavně v těchto vodách, a na své si přijdou zejména posluchači lačnící po složitějších konstruktech, disonantních zvucích a nelogických návaznostech. To vše je pokryto studenou atmosférou, kterou vyzařuje lehce industriální naladění desky, a také silný příklon k post-metalu a sludge. Což může znít podivně, ale v jednom kadlubu se z toho podařilo slít nesmírně vzrušující materiál. Struny mnohdy zní jako rozechvělé kovové konstrukce těsně před zhroucením a zejména ve druhé, čistě instrumentální skladbě mi připadá, že slyším norské tovární ozvěny ala Satyricon z dob, kdy rebelie byla ještě extravagantní. Víc a častěji však do hry vstupuje nervní a silně ovlivňující sludge, který tvoří když ne páteř, tak končetiny hydry Hecatoncheir. Jako na turínském plátně začínají prosakovat obrysy švédů Cult Of Luna, které se nejsilněji ukazují v oblasti vokálů, melodií a také celkovém zvuku.

 

Deathmetalový stroj však zodpovědně dominuje a dohlíží na rozumnou souhru všech zmiňovaných vlivů. Ve vyhřáté a hlučné válcovně je zdaleka nejlíp a každý se v ní během chvilky zorientuje. Během častých intermezz, která proces válcování zpomalují, máme možnost si prohlédnout fungující monstrum hezky do detailu. Dunivé riffy monoliticky tepou prostor, který se nakrátko pokřiví vlivem disharmonického motivu a rovnováhu podrží jen soustavný a nezastavitelný rytmus. V rychlých pasážích je valící se proud hluku narušován cinkotem nebo osamělým zvukem zmučené struny, která zdůrazní nezastavitelnost rozpoutaného živlu. Album v sobě nese i „pěkné“ melodie, ale vždy v ponurém ladění. V nich nejde tolik o zvídavé kouzlení se zvukem, namísto toho si člověk užívá bezvadně šlapající těleso ovládající tuhle vícehlavou příšernost. Ať se bralo z jakéhokoliv zdroje, výsledek je promyšlený a dokonale propojený v jeden systém.

 

Kromě nápaditého songwritingu obdivuji strohé a syrové vyznění celé desky, čemuž napomáhá stylový, bohužel zatím jen digitální zvuk. To mi však nebrání uvažovat o jednom z adeptů na album roku. A to je teprve duben.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky