Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je to až k nevíře, jak dlouho Helloween vydrželi na scéně. Stále plni sil a energie táhnout svůj úděl kupředu. Přiznám se, že patřím do tábora bývalých příznivců, neboť první tři počiny souboru patří k těm, co formovaly moje hudební putování a směřování do tvrdších končin metalu. Spolu s Kiskem jsem kapelu opustil též a vracel jsem se k nahodilým povinným společenským návštěvám. Ty poslední v roce 2010 za mnoho nestály, ať už se jednalo o řadovku, nebo paskvil v podobě kompilace vlastních předělávek. Jak se cítím při besedě v roce 2013?

Nemohu popřít, že z počátku alba jsem příjemně navnaděný na věci příští a může za to skladba „Nabatea“. Má něco do sebe a svojí rozmanitostí zaujímá post jedné z nejlepších skladeb souboru za poslední dekádu. Pravda, ošívám se při krkolomných přechodech jednotlivých nápadů, ale budiž, omlouvá se. Otvírák jak se sluší a patří pro Helloween, kapela takovou skladbu potřebovala. Monumentální symfonika, hitové, produkčně vyšlechtěné do puntíku. Vzniká nelidský lesk burcující pozornost, ale chlad jeho záře nezanechá dlouhodobější pocit. Podobně monumentální skladbu na albu už nenajdete a ční z něj jako lípa uprostřed rovinatého lánu. Většina alba se na mě valí spíše jako nepřátelská koule s ostny. Mám dojem, že posluchač ke zvuku alba nemá příležitost přilnout. Něco je špatně, rychlost OK, ale to ostatní ne a ne chytnout za srdíčko. Deris jede ve svém řečišti a raději nevstupuje, kam nemá, ale to, co natropil na kompilaci „Unarmed“, mu jen tak nezapomenu. Blamáž, kterou si nadrobil, jen tak nezahladí a způsobil si upoutání ještě větší pozornosti na své budoucí (ne)výkony.

„Helloween – Nabataea“

Helloween se pouští do klasických speedových skladeb s rychlostí větru, občas se odebere i hrubější špona. Ale není nad čím jásat, z hudby leze kde co, od Blind Guardian, Accept, Stratorarius až po Rhapsody of Fire. To vše zhnětené obligátním stylovým spojovacím materiálem. A nejsou to ojedinělé případy. Z některých stadiónových halekaček čpí tradicionála a klišé, ne-li přitvrzené postupy Bon Joviho nebo HIM. Problémy pro klasicky střižený metal propastné, málo šťastlivcům se podařilo je překlenout. Klasické skladby paběrkují s dobrými nápady a vše zastřešuje jen vycizelovaná moderní produkce, která může, ale nemusí každému pasovat. Pokusy o modernější přístup a dopování elektronikou vyznívají nedobře. Občas je Deris o tóninu jinde, nebo se dere tam, kam opravdu nemá vstupovat. Načapávám ho často v uličkách ostudy a ani studiová hejblata ho nedokáží ukočírovat. Některé pasáže doslova zazdívá a působí jako asijské karaoke. Na Derise etalonově platí pořekadlo o destilátech. Když dáte do bečky nekvalitu (slušně řečeno), nenateče z toho jakostní dobrota. Nepotřebuji si brát servítky a ohledy na recenzované jméno souboru. Kdyby na albu pěl jakýkoliv jiný talentovaný, stratosférický vokalista, tahal bych nějaké body nahoru. Vokalista je vedle chabosti nápadů, druhým středobodem úrazu celého alba.

Mnoho skladeb nakračuje rázně, nápady povětšinou působí samoúčelně, stejně tak vyčpělá obligátní sóla, ale co také pořád vymýšlet. Důkazem hledání dříví v lese je titulní skladba, kde klasické a předvídatelné motivy vévodí. Klasická vyřvávačka jako tuny jiných, ze které si ostřílený posluchač maximálně zívne. Helloween dlouhodobě dokazují, že jejich studnice nápadů zeje prázdnotou temných ulic, pohroužených do hlubokého limbu, dávno opuštěných posledním opilcem. Helloween dnešních dnů jsou pouze pro „true“ příznivce souboru, nebo nově příchozí, neboť pro ně zákonitě musí hudba Helloween mít jiné kouzlo. Za sebe mohu říct - jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit, ale je na čase, jít do jiných zákoutí, kde není třeba kalkul a urputné hájení vlastních vydobytých pozic. Power speed lze zahrát na úrovni s nadšením a chutí. Tyto aspekty v kombinaci se zkušeností souboru v současných Helloween nenacházím. Helloween jsou velká kapela, ale svým nepřičiněním se brání zařadit po bok vyvolených celků, které i ve zralém věku dokázaly přicházet se zlomovými a nezapomenutelnými elpíčky.