Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hellyum - Fantaziare

HellyumFantaziare

Mirek M12.1.2016
Zdroj: CD / mp3 (320 kbps) // promo od kapely
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Hudební lahůdka pro milovníky technického death metalu s mimožánrovými přesahy, DeSedův návrat k extrémním rejstříkům a abstraktní poetice, opar Melancholy Pessimism, který se nad tím vším vznáší a jedna z mála českých desek na tvrdé scéně za rok 2015, které stojí za to slyšet.

Vyškovští Hellyum jsou zcela novým projektem, své síly v něm nicméně spojila tři zvučná jména naší metalové scény. Instrumentální party si vzalo na starost někdejší kytarové "dvojspřeží" dnes již zaniklých kultovních techno death metalistů Melancholy Pessimism, tedy Otyn a Menša, přičemž první jmenovaný je rovněž dobře znám ze svého působení v grindové úderce Pigsty a druhý zas díky účinkování na druhém a třetím řadovém počinu Hypnos. Trojici trochu překvapivě doplňuje DeSed, který se vydal proti proudu času a po mnoha letech se vrátil k extrémním vokálním rejstříkům i fiktivnímu jazyku, nápadně podobnému "gamballštině", v níž byla nazpívána přelomová alba "Gamballe", "Robotory" a částečně "Merizo Nanen" jeho domovské kapely Dark Gamballe.

 

Hellyum

 

Informace, že hudebně na novince "Fantaziare" pánové vycházejí z death metalu, není vzhledem ke složení projektu asi nijak překvapivá. Tradicionalistickému vyznění či old schoolovým postupům se nicméně na míle vyhýbají a po vzoru svých předchůdců Melancholy Pessimism s tímto žánrem experimentují, zlehka ho koření progresivními vlivy a k tomu přidávají notnou dávku instrumentálního umu. Otyn žene nahrávku pekelně kupředu svou technicky vytříbenou bicí palbou, Menša se neméně zručně zhostil všech kytarových a baskytarových partů a DeSedův projev se rozhodně neomezuje zdaleka jen na growling, ale zakouší i celou řadu poměrně netradičních poloh. Sem tam probleskne i ryze "gamballovský" melodický nápěv.

 

Zatímco k hudební a pěvecké stránce žádné výraznější výhrady nemám, problematická mi přijde především lyrika. Pamatuji si, že už "gamballština" mi před lety bránila naplno si vychutnat dodnes možná nejzdařilejší trojlístek počinů od Dark Gamballe, o němž se zmiňuji výše. Jistě, stvoření zcela nového jazyka může být bráno jako poměrně zajímavý a neotřelý umělecký záměr, ale kdesi v koutku duše posluchače navrtává myšlenka, zda nejde spíš o vyústění lenosti či neschopnosti napsat kvalitní text v angličtině či češtině (nebo jakékoliv jiné skutečné řeči). Fiktivní jazyk na "Fantaziare" sice není přímo "gamballština", ale tentokráte podle všeho cosi jako "hellyumština"(jelikož už se netýká národu Gamballe, ale pro změnu národu Hellyum), podstata je ovšem stejná. Buď přistoupíte na hru kapely a budete texty brát jako tajemná nerozluštitelná poselství, která dávají prostor pro fantazii každého, kdo se s nimi seznámí, nebo je budete prostě považovat za trochu otravný nesmysl, který jinak vyzrálou tvorbu spolku spíše sráží.

 

 

Debut projektu Hellyum každopádně přináší nápaditý, muzikantsky vytříbený a poměrně neotřelý materiál, který v rámci uplynulého roku patří rozhodně k tomu nejlepšímu na naší metalové scéně. Pochválit je nutno i zdařile graficky ztvárněný artwork, který hned upoutá pozornost. Lyrická abstraktnost ale v mém případě jinak velmi příznivé dojmy poněkud kalí. Kdo s ní nebude mít výraznější problém, může si klidně přihodit minimálně deset procent navrch…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 12.1.16 7:33odpovědět

S textovou stránkou problém nemám, spíš mi deska přijde napříč hracím časem poměrně stejná a v druhé půlce už se začínám nudit. Podle mě by tomu prospěla trocha změny, jinak poskládaný song, nějaká instrumentální vsuvka, prostě něco, co by album učinilo barevnější, v duchu toho fajn obalu. Jinak ale povedená nahrávka, o tom žádná...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky