Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Není příhodnějšího období pro tento typ skroušené muziky. Začínající podzim dává jasně najevo, že je s ním třeba počítat i letos a jeho nadvláda v příštích týdnech k sobě s funerálním doom metalem skvěle pasuje. Nové album do pomalého žánru zahloubané trojice Kudrna, Morbivod, Markko je už nějaký pátek venku, ale naše ozvěnářské načasování je víc než skvělé. Listy dubů žloutnou, volně se snášejí na zem a symbolicky tak potvrzují osud příštích hodin a dnů.

S Quercus se nesetkáváme poprvé, ale v rámci recenze tomu tak je. Pohřební doom této trojice v sobě skýtá typické prvky vyjadřující chrámovou obřadnost, stejně jako hrst vlastních, většinou avangardněji pojatých, potřeb. Doom metalem Quercus proplouvá fascinace jeho původní atmosférou se všemi účinky, které sebou nese. Novinka Heart With Bread poutá slabostí pro ojedinělý zvuk varhan, pro jeho speciální, až aristokraticky působící autenticitu. Album je jimi provázáno a varhany se dostávají do pozice protěžovaného, nikoliv však zneužitého nástroje. Jejich aranžmá je vkusné a nahrávka jimi není přeplácána. Klaním se nástroji spolu s kapelou a všichni dobře víme, že nejsem sám.

S využitím tohoto nástroje se Quercus (chtě nechtě) staví do role následovníků Skepticism, jejichž služby doom metalu jsou dnes považovány za vpravdě kultovní. Jistě právem. Pohřební služby Skepticism - kvalitní žal do každé rodiny. Quercus ovšem statné Finy pouze respektují, nesnaží se je nějak imitovat. Podobnost je ryze v použití zvuku varhan ve funerálním balení. Dalším zpestřením alba je využití kostelních zvonů, jejichž záznam byl pořízen v jihomoravských Křtinách, respektive ve Velkém Meziřičí. Tohle je sympatické spojení už jenom lokací pořízení záznamu, neb naše redakční kořeny sahají (mimo jiné) i těmito směry. Vedle varhan jde ovšem o mírnější příspěvek obstarávající začátek a závěr alba. Jako poslední zajímavost je dobré zmínit skladbu My Heart´s in the Highlands, která zde figuruje jako pocta estonskému skladateli Arvo Pärtovi a skotskému spisovateli Robertu Burnsovi, který je autorem stejnojmenné básně. Její obsah si Quercus propůjčili a pomocí ní sehráli doomovou poklonu oběma pánům. 

Doom metal Quercus si vede dobře. Dbá na primitivní a minimalistické podání žánru a servíruje jej v podobě, které lze věřit. Do tohoto typu muziky musí být člověk plně ponořen, nestačí jej jen tak odehrát. Ačkoliv se zdá, že albu vládnou varhany, nevládne mu pouze jedna, čistě funerální nálada skladeb. Na albu se objeví i volnější a melodičtější chvíle (např. v Silvery Morning), skrze které na půdu desky dopadne i několik paprsků vzdáleného slunce.

Vzpomínám si, jak Morbivod mluvil o tom, že Quercus neberou doom jako depresivní, nýbrž uměleckou a estetickou záležitost. A já jejich hudbu právě takto vnímám. Na jednu stranu je to dobře, protože její podání splňuje nejdůležitější požadavky stylu, na stranu druhou je estetika kapely ještě pořád vzdálena těm opravdu nejpovolanějším. Prožitek při poslechu Heart With Bread se rovná splnění jistých parametrů a mantinelů, nikoliv prožitku něčeho nevšedního a omamně specifického. I přesto je Heart With Bread kvalitním albem, to je víc než zřejmé.