|
|
||||||||||
Stoner rock mě baví. Může za to jeho (často falešná) přirozenost, lidský přístup k pramenům bez zbytečných póz, i když ten se často takovou pózou stává. Boužel se zrovna vezeme na vlně, která svou mohutností snižuje jeho kredit. Trend se motá kolem svého vrcholu a tak je těch kapel hrajících jednoduše od podlahy tolik jako černokněžníků začátkem devadesátek.
Hey Satan jsou další z řady muzikantů rádoby nad věcí a zodpovědností. Jako zástupy dalších, i oni se nechali přitáhnout myšlenkami na hudbu odehranou jakoby na „první dobrou“. Právě tenhle pocit je pro mě důležitý.
Kapela s nadsázkovým, ale ne moc přiléhavým názvem, chytla do svých plachet právě silně vanoucí vítr a těží z něj, co to jde. Jejich eponymní album je tak vším, co známe ze sta jim podobných projektů, ale taky ničím víc. Snažit se hledat odlišnost od souvěrců je mrhání časem. Hey Satan nabízí dnes už tradiční výrazivo a stejné hmaty v umolousaných pražcích polepených kytar. Použity jsou všechny sexy artefakty, které zkušeně cílí na naše erotogenní zóny. Lehce ospalý výraz, nonšalantní pohyb a stoický monitoring svlékajících se fanynek.
Netrvá dlouho a nahrávka se odkopává. Tak jako u duté blondýnky stojí za pozornost pouze její tělo, protože v hlavě má pouze ohmatanou manikúru, i Hey Satan se může chlubit jen povrchním emailem, pod jehož slupkou se nenachází cennější hodnota. Spousta rychlých riffů sestupujících po stupnici dolů a rychlé úprky zpět, sporadicky odšrábané minisólo, jemuž by slušel klidně větší rozlet. Poslech nenáročný, zoufale se plácající na místě a bez hlubšího cíle.
Nerad bych střílel jen tak od pasu a říct, že je to sajrajt a nahrávku poslat k šípku, jednoduše nejde. Poslouchat se to dá, skladby mají sílu schopnou vystřelit vás z křesla do nejbližší knajpy. A pokud někdo tenhle typ muziky doslova miluje, nadávat nebude. Ale to nezakrývá holý fakt, že se tady vaří z něčeho, co už několikrát vychladlo a v zájmu poctivosti se to mělo vylít do klozetu. Existují mnohem lepší věci a k těm se vracím.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Cold Smoke Records
Vydáno:Leden 2017
Žánr:stoner rock
François - zpěv, kytara
Laurent - zpěv, kytara
Frank - bicí
1. Fallon City Messiah
2. Legal Aspect of Love
3. Sunshine Blues
4. In Cold Blood
5. 1991
6. Song For A Lost Mariner
7. Red Light Women
8. Bastardizer
9. Black Flags Down
10. This Meat Stinks, Honey !
Long Distance Calling
The Flood Inside
Chapter V:F10
Syndrome
In Slaughter Natives
Cannula Coma Legio
The Chemical Brothers
No Geography
1349
Revelations of the Black Flame
Totalitarian
Kulturkampf/Los Von Rom (EP)
Triumph, Genus
Po vrhu vždy je prázdno kolébek
Green River
Dry As A Bone (EP)
Mortuus / Nightbringer / Abigor / Thy Darkened Shade
Abigor / Nightbringer / Thy Darkened Shade / Mortuus (Split)
Prometheus
Resonant Echoes from Cosmos of Old
Grave Miasma
Endless Pilgrimage (EP)
17. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24.5. v Praze (Kasárna Karlín) a den n...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
18.4.2024Hanging Garden streamují své live EP Citylight Sessions, které vychází u Agonia Records. Na koncert mrkněte na TOMHLE odkazu.
18.4.2024Ze svého nadcházejícího alba Cutting the Throat of God, které vyjde 14. června na Debemur Morti, zveřejnili Ulcerate nový singl To Flow Through Ashen ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.