Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hiems - Stranger in a Wasteland

HiemsStranger in a Wasteland

Garmfrost4.9.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Hiems v návratové řadovce Stranger in a Wasteland propojuje svou vlastní minulost s moderními tendencemi. Mísí se v ní razance s atmosférickými vlnami a silná místa s těmi hluchými.

Tvorba basáka Forgotten Tomb, Alessandra „Algol“ Comeria je vskutku obsáhlá. Ve svém sólovém a takřka výhradně jednočlenném projektu Hiems se pouští do sebevražedných a depresivních tónů jako ve Forgotten Tomb, nicméně avantgardněji a ostřeji laděných. Hiems má na svém kontě včetně Stranger in a Wasteland tři dlouhohrající nahrávky. Zatímco na Worship Or Die jsme mohli najít stopy starých Celtic Frost či Satyricon ve svém rockovějším období, o čtrnáct let mladší následovník Stranger in a Wasteland přináší podstatně robustnější a svébytnější sound.

 

Vzory z minulosti lze nalézt i na nové desce, nicméně je znát Algolova evoluce. Avantgardní myšlení můžeme spíše cítit ve svobodném a nevázaném myšlení při výstavbě skladeb, než v šílených kombinacích nebo cirkusácké rozvernosti. Stranger in a Wasteland je nasáklé temnotou a tíhou. Tak zvaný black'n' roll je v rukou Hiems zbaven energického koketování se špinavým punkem. Skladby nejsou decentní, jsou však rozvážné a silně atmosférické.

 

hiems

 

Po industriálně chladném intru a Warriorovském urgh! se houpavým rytmem rozjede A Night on the Bare Mountain, kterou tak nějak vnímám jako přemostění mezi Worship or Die a současností. Zajímavostí se může zdát, že Algol svěřil producentskou a zvukovou roli Danielu Mandellimu, který s kapelou spolupracoval na syrovém debutu Cold Void Journey, přičemž novinka má více společného s deskou následující, než s více blackově standardní prvotinou.Je vidět, že je vše pevně dle představ Algola. Ostatní jedou dle jeho pokynů.

 

Už následující Death Unites Us se stylově odklání od prvního songu. Sólová kytara navštíví podobné cesty, kde vládnou Mgla a jim podobní. Pěvecky mi Algol zase evokuje starší alba Samael. Vezmeme-li zmíněné ingredience, promícháme-li je a dochutíme omáčkou Forgotten Tomb, můžeme mít letmou představu o aktuální tváři Hiems. Je mi líto, že po (dá se říct) velkolepém úvodu dochází Algolovi dech. Na Stranger in a Wasteland se postupně nápady opakují a snadno pak skladby zaměníte jednu za druhou. Výjimkou se zdá být March!. Ta jako by vypadla Satyriconům z Volcano. Další slabinou je delší stopáž skladeb. Respektive, stopáž je v pohodě, ale nápadů není tolik, aby během chvilky nenastala nuda. Baví mě Bereavement se svou takřka gothic rockovou náladou. Ale i jí dojde šťáva.

 

 

Co se tedy zlepšilo, co lze pochválit a co naopak kritizovat? Výtečná je Algolova hráčská i pěvecká kondice. Zvuk můžeme chválit i kritizovat. Je lepší, mohutnější a barevnější než zvuk prvních dvou alb Hiems, je však mnohem zaměnitelnější. Je moderně bezpohlavní. Což je samozřejmě škoda. Nápady na desce jsou příjemné a atmosféra zajímavá, ale pomohly by tvůrčí i aranžérské nůžky. Ne všude samozřejmě. Zajímavou se pro svůj úvod jeví titulka. Dlouho ji to nevydrží a vrací se k houpačkám. Dobrým tahem je zakomponování tiché Quietus na závěr alba. Éterické vlny a elektrizující hra posluchače příjemně vyprovodí do závěrečné katarze. Z mého popisu lze vystopovat, co čekat a co naopak nenajdete. Nejedná se o žádný extrém na žádné z front. Hiems tvoří po svém. Že je Stranger in a Wasteland každá ves jiný pes? Algolovi rozporuplné nálady drží po kupě. Zkuste a řekněte…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky