Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Název kapely Hnus umírající už dává dopředu tušit nějaký pěkně nihilistický hudební žánr. A je to ve výsledku pravda, neboť směr, který si tahle kapele vybrala, míří do black metalu. Podle promo materiálů je kapela odpovědí na stojaté vody české blackové scény. To si vážně někdo myslí, že tuzemský black metal je ve stádiu stagnace? Stojaté vody vidím ve sludge scéně, kde mě napadají akorát dvě kapely, které však na letošek přislíbily zajímavé aktivity, ale v blacku žádné zatvrdnutí nepozoruji. Po přečtení této věty jsem byl opravdu zvědav, s jakou inovací skupina přijde a vlítne do té smrduté tůně, kde náležitě rozčeří hladinu.

Po prvním poslechu jsem neobjevil nic, co by zvedlo mé hýždě ze sedačky. Prostě poctivý black metal. Další poslechy už dokázaly rozkrýt zajímavé melodie, dobré hříčky s tempem a náladovým rozložením desky, ale rozhodně jsem nenabyl dojmu, že má jít o něco unikátního, co si budeme pamatovat ještě roky po vydání. Ale to je jen kouzlo nechtěného. V každém případě totiž Hnus umírající umí složit dobrou a chytlavou věc, která do žánru dobře pasuje. Nepotřebují dlouhé kompozice a vystačí si s, řekněme, tradiční stopáží skladeb. Jednoduchost je i v nástrojích, kde se nedočkáte ničeho navíc, ničeho ozvláštňujícího, jako by byl třeba čistý nebo ženský zpěv. Zkrátka a dobře jen hrubý black v syrové podobě.

Druhé zklamání, kterého se mi dostalo, je přeházenost skladeb na zadní straně digipaku. Když vložím disk do PC, vidím, že se některé skladby jednak jinak jmenují a jednak jsou přeházené. Těžko tušit, která je která, neboť chybí i texty. Babo raď…

Hudebně si však kapela stojí dobře. Osobně postrádám větší množství kytarových riffů, které by mě chytly. Nakonec i ta rychlost by mnohdy mohla být svižnější, avšak desce současná podoba sluší. Pomalejší střední tempo je i tak náležitě úderné a dokáže skvěle podtrhnout tu hnusnou stránku kapely. A taky tu umírající. Měl jsem kdysi čest vidět kapelu i živě a nutno říct, že ta muzika šlape. Sice byl tenkrát hodně špatnej zvuk, ale vystopovat to dobré se dalo. Odnesl jsem si pár škrábanců v paměti, které mi nyní opět začaly mokvat. A to je dobře. Kapela totiž umí zacházet s atmosférou, což už je patrné z pěkného intra, které se mi fakt líbí.

Celkově poslech této desky nebyl místy vůbec marný a objevil jsem tu hned několik pasáží, které mě fakt chytly - třeba pátá věc o masařce. Navíc se v ní nachází jediný moment, kdy rozumím textu, který je po zbytek času alba slušně nesrozumitelný. Zpívá se tu „Zmrzlina z krve chutnala skvěle“, což mě fakt pobavilo. Stále však v písních hledám něco, co mi kapelu vyhoupne z takové té průměrnosti. Jasně, nechybí jim zápal a smysl pro údernou hru. Nechybí jistá chytlavost a rozumná délka desky. To jsou dobrá pozitiva. Líbí se mi i obal, jehož malby mají správně chladný charakter. Ale co mi to chybí? Je to snad název desky? Už Dva kverulanti povídali, že dneska si kapely asi neumí pojmenovávat alba, jak jinak vysvětlit to množství eponymních alb. Ale to by mi ani tak netankovalo, možná je tu v úvodu zmíněná snaha o výjimečnost, možná… kdo ví. Na vině asi stejně bude ta hudební složka, která byť se poslouchá dobře, bohužel výrazně se nezaháčkuje. Přesto jde o poměrně kvalitní počin, jehož znalost jistě nebude na škodu. Na druhou stranu je to debut, prvotní nášlap a tak jsem tuze zvědav, co to bude příště. Těším se a kapele fandím.