Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hnus Umírající / Nāv - Sousmrtí

Hnus Umírající / NāvSousmrtí

Sorgh26.12.2024
Zdroj: LP (MGR-24396), promo z vydavatelství
Posloucháno na: Audio-Technica AT-LPW30, Dual CV 1400, Canton Karat 930, bandcamp
VERDIKT: Sousmrtí je album nabízející smrt v různých podobách. Některé kapitoly nebolí a nabízí rychlý skon, jiné je dobré si vyposlechnout a pak zvolna vypustit duši. Zvláštní atmosféra obaluje celé album, ať už hrají nekompromisní Hnusáci nebo atmosféričtější Náv.

Je těsně po Vánocích a je možné, že někdo našel pod stromečkem hezký, červenočerný vinyl domácího původu. Já jej znesvětil už před svátky, nechtěl jsem na Boží hod vytahovat u stolu témata mrtvol a hoven, stejně by se do diskuze nikdo z rodiny nezapojil. A o co že jde? Na značce Metalgate vyšlo split album kapel Náv a Hnus Umírající nazvané krásným slovem Sousmrtí. Já si s albem od začátku hezky rozuměl a protáčím jej s ne moc běžnou pravidelností. V promolistu se píše, že materiál na albu zachycený byl nahrán v době covidové. Zavřené hospody a úřady, lidé koštovali následky izolace a podivná nařízení ztrácela svoji aktuálnost často ten samý den. Téhle situaci se muselo přizpůsobit i nahrávání, a tak muzikanti seděli doma na prdeli a natáčeli své party o samotě. Smutné tak, že se to na hudbě muselo projevit, ale zase díky tomu vynikly jiné stránky blackmetalové mentality.

 

Stranu A opanoval Hnus umírající a je to umírání v plných silách. HU nasázel tři skladby pravověrného blackmetalového svinstva. Hudebně nekompromisní, krásně strohé a rozkřápané jako loukotě na popravčím kole. Silným hlasem promlouvá zdravě minimalistická melodika, která zodpovědně rozlišuje mezi slokami a refrény. Kytary brousí studené čepele a i v pomalých partech z nich jde nelidský chlad, stejně jako z beznadějných textů, které jsou chrleny cestou angínou napadených mandlí. Vynikajícím rozhodnutím byla volba češtiny, protože textová část nahrávky je noblesní a stojí za to si texty opakovaně přeříkávat. Z černého proudu hnusu se vymyká tříminutové, ''ploužákové'' intro skladby Tvář ošlehaná větry. Krásné minuty poklidného, instrumentálního rozjímání hladí na duši, ale nakonec i ty jsou odeslány do stoky hezkou průpovídkou, že naprdět ti do ksichtu je málo. Jsme zpátky v bahně.

 

 

Strana B patří Náv. Jejich hudební vklad dosahuje inspirativních výšin, ovšem vymyká se jejich klasické tvorbě. Trpte či Arcizlo je sevřený black s nekompromisní povahou, naproti tomu skladby na tomto splitku hravě laškují s atmosférou a slyšíme skrze ně promlouvat moudro starých příběhů. Z každé noty je cítit láska ke specifické, funerální práchnivině, která má nepřehlédnutelný punc originality. Je to black metal, který víc než na cokoliv jiného sází na dekadentní atmosféru pohřebních témat a určitou malebnost s tímto tématem související. Při poslechu mi před očima vyvstávají obrázky těžkého života na venkově někdy před sto lety, kdy na každém hřbitůvku povinně stála márnice a nebožtíci tam relaxovali před cestou do země. Určitě nebudu sám, kdo uslyší mentální linku k průkopníkům tohoto stylu Master´s Hammer. Hned první skladba jakoby vypadla odněkud z Konví či co. Je zde kován železný šrot z kytarových riffů, klávesových kejklí a vymakané atmosféry. Klávesám patří hold za řádně pošahaný odér, který z hlavy nikdy nevymažu. Nade vším opět vyniká textová genialita, která je díky použité češtině našincem snadno rozpoznatelná. Chmurné texty v sobě mají starobylou hřejivost a působí podobně, jako když báby mlely pantama při draní peří. Děti šup pod duchnu a hezky se budeme bát. Mrtvolná hesla a krutost dávných událostí působí mile domácky a jsou hýčkaným kulturním dědictvím.

 

 

Ne vždy má split album smysl, a někdo si na takových hrách dokonce postavil kariéru. Tohle není ten případ. Tady se potkaly dvě svébytné chásky mající k sobě svým zaměřením blízko. Album je poctou krásné češtině v romantických textech o hnusu a smrti. Hudebně nám přináší jak střízlivou a nekompromisní melu, tak skladby vykoupané v ojedinělé atmosféře. Přiznávám, že příspěvek Náv je mi emocionálně bližší, ale jen o trošku. Bodově bych rozdával Hnus/Náv – 70/80.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 13.12.24 8:07

Nejdřív jsem si myslel, že tak hrozné to snad nebude, ale po druhém poslechu toho mám dost. Roztrhaná, nefungující, nekonzistentní deska, která má sem tam světlé místo, ale jinak je to zmatek nad zmatek. Takže nakonec souhlasím, současní Massacre je čiré zoufalství.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky