Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hnus Umírající / Nāv - Sousmrtí

Hnus Umírající / NāvSousmrtí

Sorgh26.12.2024
Zdroj: LP (MGR-24396), promo z vydavatelství
Posloucháno na: Audio-Technica AT-LPW30, Dual CV 1400, Canton Karat 930, bandcamp
VERDIKT: Sousmrtí je album nabízející smrt v různých podobách. Některé kapitoly nebolí a nabízí rychlý skon, jiné je dobré si vyposlechnout a pak zvolna vypustit duši. Zvláštní atmosféra obaluje celé album, ať už hrají nekompromisní Hnusáci nebo atmosféričtější Náv.

Je těsně po Vánocích a je možné, že někdo našel pod stromečkem hezký, červenočerný vinyl domácího původu. Já jej znesvětil už před svátky, nechtěl jsem na Boží hod vytahovat u stolu témata mrtvol a hoven, stejně by se do diskuze nikdo z rodiny nezapojil. A o co že jde? Na značce Metalgate vyšlo split album kapel Náv a Hnus Umírající nazvané krásným slovem Sousmrtí. Já si s albem od začátku hezky rozuměl a protáčím jej s ne moc běžnou pravidelností. V promolistu se píše, že materiál na albu zachycený byl nahrán v době covidové. Zavřené hospody a úřady, lidé koštovali následky izolace a podivná nařízení ztrácela svoji aktuálnost často ten samý den. Téhle situaci se muselo přizpůsobit i nahrávání, a tak muzikanti seděli doma na prdeli a natáčeli své party o samotě. Smutné tak, že se to na hudbě muselo projevit, ale zase díky tomu vynikly jiné stránky blackmetalové mentality.

 

Stranu A opanoval Hnus umírající a je to umírání v plných silách. HU nasázel tři skladby pravověrného blackmetalového svinstva. Hudebně nekompromisní, krásně strohé a rozkřápané jako loukotě na popravčím kole. Silným hlasem promlouvá zdravě minimalistická melodika, která zodpovědně rozlišuje mezi slokami a refrény. Kytary brousí studené čepele a i v pomalých partech z nich jde nelidský chlad, stejně jako z beznadějných textů, které jsou chrleny cestou angínou napadených mandlí. Vynikajícím rozhodnutím byla volba češtiny, protože textová část nahrávky je noblesní a stojí za to si texty opakovaně přeříkávat. Z černého proudu hnusu se vymyká tříminutové, ''ploužákové'' intro skladby Tvář ošlehaná větry. Krásné minuty poklidného, instrumentálního rozjímání hladí na duši, ale nakonec i ty jsou odeslány do stoky hezkou průpovídkou, že naprdět ti do ksichtu je málo. Jsme zpátky v bahně.

 

 

Strana B patří Náv. Jejich hudební vklad dosahuje inspirativních výšin, ovšem vymyká se jejich klasické tvorbě. Trpte či Arcizlo je sevřený black s nekompromisní povahou, naproti tomu skladby na tomto splitku hravě laškují s atmosférou a slyšíme skrze ně promlouvat moudro starých příběhů. Z každé noty je cítit láska ke specifické, funerální práchnivině, která má nepřehlédnutelný punc originality. Je to black metal, který víc než na cokoliv jiného sází na dekadentní atmosféru pohřebních témat a určitou malebnost s tímto tématem související. Při poslechu mi před očima vyvstávají obrázky těžkého života na venkově někdy před sto lety, kdy na každém hřbitůvku povinně stála márnice a nebožtíci tam relaxovali před cestou do země. Určitě nebudu sám, kdo uslyší mentální linku k průkopníkům tohoto stylu Master´s Hammer. Hned první skladba jakoby vypadla odněkud z Konví či co. Je zde kován železný šrot z kytarových riffů, klávesových kejklí a vymakané atmosféry. Klávesám patří hold za řádně pošahaný odér, který z hlavy nikdy nevymažu. Nade vším opět vyniká textová genialita, která je díky použité češtině našincem snadno rozpoznatelná. Chmurné texty v sobě mají starobylou hřejivost a působí podobně, jako když báby mlely pantama při draní peří. Děti šup pod duchnu a hezky se budeme bát. Mrtvolná hesla a krutost dávných událostí působí mile domácky a jsou hýčkaným kulturním dědictvím.

 

 

Ne vždy má split album smysl, a někdo si na takových hrách dokonce postavil kariéru. Tohle není ten případ. Tady se potkaly dvě svébytné chásky mající k sobě svým zaměřením blízko. Album je poctou krásné češtině v romantických textech o hnusu a smrti. Hudebně nám přináší jak střízlivou a nekompromisní melu, tak skladby vykoupané v ojedinělé atmosféře. Přiznávám, že příspěvek Náv je mi emocionálně bližší, ale jen o trošku. Bodově bych rozdával Hnus/Náv – 70/80.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky