Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Horseback - Dead Ringers

HorsebackDead Ringers

Sorgh19.9.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Dead Ringers je hypnotickou cestou plnou nástrah, které se vyjeví uprostřed tišící jednotvárnosti zvukomalebných ploch. Nese v sobě řadu otazníků, na které se ne vždy najde odpověď a ty pak vyznívají do ztracena. Dostavují se i rozpaky z neschopnosti reagovat. I to k desce Dead Ringers patří.

Americká kapela Horseback je typem experimentální kapely, která nešokuje bizarním tvarem skladeb nebo šílenou skrumáží neposlouchatelných excesů. Její hudba je sice podivná, ale taková hebká, přátelská a s ostřejšími partiemi stále přívětivá. Proplouvat meandry jejích smyšlenek znamená objevovat nepravděpodobná spojení a vytvářet reflexy.

Nové album Dead Ringers je charakterem meditativní, ale věnovat se mu pasivně je naprosto chybná taktika. Možná protimluv, ale s laxním přístupem nepochodíte. Podivné melodie prožrané roztodivnými zvuky, které ne vždy jsou smysluplnou melodií, si říkají o bdělou pozornost místo planého snění, které patří k docela jiným nahrávkám. Dead Ringers je hypnotickou cestou plnou nástrah, které se vyjeví uprostřed tišící jednotvárnosti zvukomalebných ploch. Nese v sobě řadu otazníků, na které se ne vždy najde odpověď a ty pak vyznívají do ztracena. Dostavují se i rozpaky z neschopnosti reagovat. I to k desce Dead Ringers patří. Album potřebuje aktivní spolupráci, je mnohotvárné, sedmihlavé a nejednoznačné, proto může mnohé oslovit stejně jako odradit. Její stylové „tápání“ nepotřebuje advokáta, jde o záměr vedený k úspěchu. Tím je to, že pointu, kterou objímá množství vlivů a podmínek, není snadné uchopit a nemusí k tomu vlastně nikdy dojít. Poslech se pak stává nekonečnou cestou potvrzující okřídlené „i cesta může být cíl“.

 

Každá skladba je v něčem jiná a netvoří jasnou linii svazující album do ranečku. Co je spojuje, je výrazný, jednoduchý rytmus, který je táhne vpřed. Samotné melodie jsou subtilní, někdy působí dojmem jakoby hledaly místo k usazení a poletují nad tepajícím srdcem nahrávky. Moje kroky váznou v místech, která se ztrácí v rozmlženém, psychedelickém oparu a jistější si nejsou ani v temných, ambientních stínech. V rockovějších pasážích logicky dostává větší prostor kytara, která jamuje jednoduché melodie. Zvláštní nazvučení a jakési volné tvoření bez viditelné osnovy připomíná řecké Naxatras, kteří také pouštěli struny volně na pastvu. V úvodní Modern Pull nebo v Lion Killer je ta podobnoust asi nejvýraznější.

 

 

Srdcem nahrávky je ovšem rytmus. Kromě klasických bubnů je slyšet celá řada perkusí, jakoby se tlouklo do všeho, co má člověk kolem – plechy, překližka, nádobí. Zvuk bývá hnán ozvěnou ke své zvolna doznívající smrti nebo vydává umělou vůni samplů. Syntetika je na Dead Ringers silným pojivem, na kterém stojí její nadpozemská atmosféra. Z úžasných kláves stoupá narkotický trans, který dokonale vystihuje název skladby In Another Time, In And Out Of Form. Snad jsou v tom houbičky nebo jiná opojná droga, určitě působí mimoděk vyvolané kouzlo nahrávek The Doors. Nicméně se polehoučku zvedám a opouštím falešnou jistotu reality. Mizím a z pocitů převažuje to, jak transcendentální zážitek ohodnotit číslem. Dead Ringers je skvělá deska. Když k tomu přidám bizarně naivní obal, jde o dílko přímo žadonící po místu ve vaší sbírce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 23.5.16 15:38

Ešte som sa nestihol nabažiť Grave Ekstasis a už je tu jeho nasledovateľ... GE bol záhrobný rituál, pomaly gradujúci rítus plný obskúrnej sexuality, iniciačného sebapoškodzovania a delirickej transcendencie, no niekde v kúte sa hrôzou triasol človek, ako svedok tohto hriechu voči všetkému čistému, dobrému a usporiadanému. Apollyon je odľudštený. Čo vzdialene človeka pripomína, je len telesná schránka na oltári, ale aj tá zhorí v plameni poznania. Ostane len Ego, čistá vôľa ohýbajúca časopriestor... a hnus. Hnus je to , čo sa rinie z reproduktorov - žiadna hudba o hnuse, ale zhmotnený HNUS. Apollyon nie je výpoveď o ľudskom kontakte s niečim neľudským z iného sveta. Apollyon je pokus niečoho neľudského sa - s pre nás čo NAJPRIJATEĽNEJŠOU formou - skontaktovať s človekom. A výsledok? HNUS! ...som blažený... Jedinou chybičkou je pre mňa nevyvážený mix, kde vám bicie idú roztĺcť lebku, opodiaľ na vás reve splodenec nekropolných bažín a až niekde vzadu kňazi z Irkally na gitarách drásajú črevá mŕtveho boha spletené do strún... No aj tak je to nádhera, HNUS!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 20.9.16 20:38odpovědět

Výborný, tohle mě baví jako už dlouho nic. Díky za tip!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky