Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Horseback - Dead Ringers

HorsebackDead Ringers

Sorgh19.9.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Dead Ringers je hypnotickou cestou plnou nástrah, které se vyjeví uprostřed tišící jednotvárnosti zvukomalebných ploch. Nese v sobě řadu otazníků, na které se ne vždy najde odpověď a ty pak vyznívají do ztracena. Dostavují se i rozpaky z neschopnosti reagovat. I to k desce Dead Ringers patří.

Americká kapela Horseback je typem experimentální kapely, která nešokuje bizarním tvarem skladeb nebo šílenou skrumáží neposlouchatelných excesů. Její hudba je sice podivná, ale taková hebká, přátelská a s ostřejšími partiemi stále přívětivá. Proplouvat meandry jejích smyšlenek znamená objevovat nepravděpodobná spojení a vytvářet reflexy.

Nové album Dead Ringers je charakterem meditativní, ale věnovat se mu pasivně je naprosto chybná taktika. Možná protimluv, ale s laxním přístupem nepochodíte. Podivné melodie prožrané roztodivnými zvuky, které ne vždy jsou smysluplnou melodií, si říkají o bdělou pozornost místo planého snění, které patří k docela jiným nahrávkám. Dead Ringers je hypnotickou cestou plnou nástrah, které se vyjeví uprostřed tišící jednotvárnosti zvukomalebných ploch. Nese v sobě řadu otazníků, na které se ne vždy najde odpověď a ty pak vyznívají do ztracena. Dostavují se i rozpaky z neschopnosti reagovat. I to k desce Dead Ringers patří. Album potřebuje aktivní spolupráci, je mnohotvárné, sedmihlavé a nejednoznačné, proto může mnohé oslovit stejně jako odradit. Její stylové „tápání“ nepotřebuje advokáta, jde o záměr vedený k úspěchu. Tím je to, že pointu, kterou objímá množství vlivů a podmínek, není snadné uchopit a nemusí k tomu vlastně nikdy dojít. Poslech se pak stává nekonečnou cestou potvrzující okřídlené „i cesta může být cíl“.

 

Každá skladba je v něčem jiná a netvoří jasnou linii svazující album do ranečku. Co je spojuje, je výrazný, jednoduchý rytmus, který je táhne vpřed. Samotné melodie jsou subtilní, někdy působí dojmem jakoby hledaly místo k usazení a poletují nad tepajícím srdcem nahrávky. Moje kroky váznou v místech, která se ztrácí v rozmlženém, psychedelickém oparu a jistější si nejsou ani v temných, ambientních stínech. V rockovějších pasážích logicky dostává větší prostor kytara, která jamuje jednoduché melodie. Zvláštní nazvučení a jakési volné tvoření bez viditelné osnovy připomíná řecké Naxatras, kteří také pouštěli struny volně na pastvu. V úvodní Modern Pull nebo v Lion Killer je ta podobnoust asi nejvýraznější.

 

 

Srdcem nahrávky je ovšem rytmus. Kromě klasických bubnů je slyšet celá řada perkusí, jakoby se tlouklo do všeho, co má člověk kolem – plechy, překližka, nádobí. Zvuk bývá hnán ozvěnou ke své zvolna doznívající smrti nebo vydává umělou vůni samplů. Syntetika je na Dead Ringers silným pojivem, na kterém stojí její nadpozemská atmosféra. Z úžasných kláves stoupá narkotický trans, který dokonale vystihuje název skladby In Another Time, In And Out Of Form. Snad jsou v tom houbičky nebo jiná opojná droga, určitě působí mimoděk vyvolané kouzlo nahrávek The Doors. Nicméně se polehoučku zvedám a opouštím falešnou jistotu reality. Mizím a z pocitů převažuje to, jak transcendentální zážitek ohodnotit číslem. Dead Ringers je skvělá deska. Když k tomu přidám bizarně naivní obal, jde o dílko přímo žadonící po místu ve vaší sbírce.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 20.9.16 20:38odpovědět

Výborný, tohle mě baví jako už dlouho nic. Díky za tip!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky