Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Americká kapela Horseback je typem experimentální kapely, která nešokuje bizarním tvarem skladeb nebo šílenou skrumáží neposlouchatelných excesů. Její hudba je sice podivná, ale taková hebká, přátelská a s ostřejšími partiemi stále přívětivá. Proplouvat meandry jejích smyšlenek znamená objevovat nepravděpodobná spojení a vytvářet reflexy.

Nové album Dead Ringers je charakterem meditativní, ale věnovat se mu pasivně je naprosto chybná taktika. Možná protimluv, ale s laxním přístupem nepochodíte. Podivné melodie prožrané roztodivnými zvuky, které ne vždy jsou smysluplnou melodií, si říkají o bdělou pozornost místo planého snění, které patří k docela jiným nahrávkám. Dead Ringers je hypnotickou cestou plnou nástrah, které se vyjeví uprostřed tišící jednotvárnosti zvukomalebných ploch. Nese v sobě řadu otazníků, na které se ne vždy najde odpověď a ty pak vyznívají do ztracena. Dostavují se i rozpaky z neschopnosti reagovat. I to k desce Dead Ringers patří. Album potřebuje aktivní spolupráci, je mnohotvárné, sedmihlavé a nejednoznačné, proto může mnohé oslovit stejně jako odradit. Její stylové „tápání“ nepotřebuje advokáta, jde o záměr vedený k úspěchu. Tím je to, že pointu, kterou objímá množství vlivů a podmínek, není snadné uchopit a nemusí k tomu vlastně nikdy dojít. Poslech se pak stává nekonečnou cestou potvrzující okřídlené „i cesta může být cíl“.

Každá skladba je v něčem jiná a netvoří jasnou linii svazující album do ranečku. Co je spojuje, je výrazný, jednoduchý rytmus, který je táhne vpřed. Samotné melodie jsou subtilní, někdy působí dojmem jakoby hledaly místo k usazení a poletují nad tepajícím srdcem nahrávky. Moje kroky váznou v místech, která se ztrácí v rozmlženém, psychedelickém oparu a jistější si nejsou ani v temných, ambientních stínech. V rockovějších pasážích logicky dostává větší prostor kytara, která jamuje jednoduché melodie. Zvláštní nazvučení a jakési volné tvoření bez viditelné osnovy připomíná řecké Naxatras, kteří také pouštěli struny volně na pastvu. V úvodní Modern Pull nebo v Lion Killer je ta podobnoust asi nejvýraznější.

Srdcem nahrávky je ovšem rytmus. Kromě klasických bubnů je slyšet celá řada perkusí, jakoby se tlouklo do všeho, co má člověk kolem – plechy, překližka, nádobí. Zvuk bývá hnán ozvěnou ke své zvolna doznívající smrti nebo vydává umělou vůni samplů. Syntetika je na Dead Ringers silným pojivem, na kterém stojí její nadpozemská atmosféra. Z úžasných kláves stoupá narkotický trans, který dokonale vystihuje název skladby In Another Time, In And Out Of Form. Snad jsou v tom houbičky nebo jiná opojná droga, určitě působí mimoděk vyvolané kouzlo nahrávek The Doors. Nicméně se polehoučku zvedám a opouštím falešnou jistotu reality. Mizím a z pocitů převažuje to, jak transcendentální zážitek ohodnotit číslem. Dead Ringers je skvělá deska. Když k tomu přidám bizarně naivní obal, jde o dílko přímo žadonící po místu ve vaší sbírce.