|
|
||||||||||
Za všechno může J.R. Robinson, mohutný muž s mohutným vousem a hypnotickým pohledem. Kdyby přede mne vystoupil z podhorské pastoušky a počal by vyprávět o historii tamních lesů, určitě bych sednul na bobek a s napětím poslouchal. Kdyby ale otevřel bránu, za kterou by pobíhali zfanatizovaní potomci sektářů, dal bych s dostatečně vyplašeným výrazem nohy na ramena. Charisma tento pán má, o tom žádná. A koho vám svým zjevem připomíná, nechám na každém z vás. Vokálně se každopádně stylizoval do polohy vypravěče, který mi zabarvením hlasu osciluje někde mezi trojicí zásadních zpěváků Johnny Cash - Nick Cave - Peter Steele.
The Alone Rush je již šestým albem formace, ve které v současnosti figuruje také drobná dáma Esther Shaw, jíž připadla role doprovázející umělkyně, jenž lpí na mistrovi pohledem, věří mu každé jeho slovo a pohyb těla. Co však chápe nejniterněji, jsou jizvy na jeho duši, pro které má sama to nejlepší pochopení. Charismatický autor ji potřebuje, její pohledy opětuje a oba jsou si souzeni. Jejich blízkost je znát i z hudby. Estheřiny křehké housle protínají temnotu alba, jeho tlumené basy i hluboký hlas. Společná bolest je donutila zvednout kotvy a odjet z Chicaga do Oregonu. Zde se snažili pomocí hudby zhmotnit a také zahnat svoje chmury. Splynout v jeden organismus a jeho rány uzdravovat. Fakt je ten, že The Alone Rush je album, které lze vnímat jako léčivě bolestné, což se v jeho případě nevylučuje.
Do desky je třeba se naplno ponořit, zavřít okolní místnosti a absorbovat jeho specifickou atmosféru. Jakékoliv rušivé elementy nejsou přípustné. Jeho datum vydání spadá do brzkého jara, přesto jsem se neodvážil k němu zaujmout postoj po pouhých pár týdnech. Dal jsem si čas na rozmyšlenou a vrátil se, až jsem se cítil být skutečně připraven celý jeho příběh podstoupit. I tak bych ovšem nechtěl tvrdit, že mě zasáhlo tak hluboce, jak je možná ve svém nitru schopné. Prozradilo mi mnohé, ale celkový dojem, že místy zní až příliš bohorovně a sterilně, ve mně zůstal. Jeho opravdová krása mi zůstala pouze poodhalena, a já tak vstřebávám dojmy, které jsem byl schopen zachytit. Jsou také krásné, ale mají své limity.
Po hudební stránce se na můj vkus lelkuje možná až příliš, přitvrzení a dramatické vsuvky přicházejí na řadu tak akorát. Ono je sice pěkné si v klidu vykládat za doprovodu posmutnělých tónů, ale vše má svou míru. Nehnutě civět do tmy a polykat ticho nelze věčně. V té chvíli naštěstí The Alone Rush spustí svůj alarm. Byly jsme až moc blízko toho, abychom zjistili, jak nám těžkne hlava a už pár minut se nevypráví, ale jen dlouze oddechuje se zavřenými víčky. Novinka Wrekmeister Harmonies je totiž mnohem klidnější, než alba před ní. Nemá v povaze vyšilovat a hlučet, ale klidně plout a jenom občas rozvířit hladinu. Vyprávět. Spát se tedy úplně nebude, spíš meditovat, vzpomínat a vytrvale zpytovat svědomí a snažit se jej léčit. Zcela v klidu to ale nebude. Pořád se nacházíme v prostředí silně vyvinutého znepokojení, jen se změnilo jeho zprostředkování.
Bavíme se o znepokojení a možná i skryté brutalitě. I ji tam někde po okrajích cítím. Konejšenou tichou, jen lehce zesilující hudbou, při které je vše zlé zdánlivě znecitlivělé. Transformované do ponurých zákoutí, z jejichž přítomnosti je hlava nastavena na hranici snění, naslouchání a špetky děsivé nejistoty. The Alone Rush je trochu drone, v dálce doznívající metal, decentně komorní atmosféra a vyprávění ze závětří. Vítr se zvedne jen párkrát, aby trochu počechral kadeře, vzpomínky a ledabylou náladu celkově.
Je to bolestná katarze, při které bylo třeba mnoho vnitřních sil, aby byla dokonána. Povedlo se a myslím, že její vyznění dokazuje, jak hluboký byl zásah do psychiky obou hlavních protagonistů. Mystika alba a naděje zahnaná do kouta je zpracována velmi důvěrně. Nakolik však může býti důvěrnou finální orientace posluchače, je čistě individuální. Chce to čas a trpělivost. Tahle bolest je v souvislosti s předchozími nahrávkami kapely opravdu tichá a vy si musíte trochu přeladit nastavení pro její vnímání. Vztek a rezonující stěny pod tíhou hluku nechte minulosti.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Lomikar / 15.10.18 12:37odpovědět
Překrásné album jako od nich zatím všechny. Nelze u nich nikdy poslouchat po jednotlivých písních, protože jsou to vždycky koncepty, kde první obvykle tiché, nenápadnější songy se pak v jednotlivostech vracejí a gradují v závěrech alb, které jsou pak o to silnější. Jarní koncert v Klubu FAMU byl ještě podpořený dost odvážnou projekcí experimentálního filmu Act of Seeing with One's Own Eyes, kde nemálo lidí klopilo oči a i klidné pasáže náhle působily jak břitva.
Label:Thrill Jockey Records
Vydáno:Duben 2018
Žánr:pastoral doom
J.R. Robinson - kytara, elektronika, zpěv
Esther Shaw - housle, zpěv
Thor Harris - perkuse, klarinet
1. A 300 Year Old Slit Throat
2. Descent into Blindness
3. Behold! The Final Scream
4. Covered in Blood from Invisible Wounds
5. Forgive Yourself and Let Go
6. The Alone Rush
Wrekmeister Harmonies
We Love To Look At The Carnage
Blut Aus Nord
777 - The Desanctification
Thou Shell of Death
Witchery
Napalm Death
Utilitarian
The Ocean
Phanerozoic I: Palaeozoic
War For War
Illud Tempus
Ahab
The Giant
Møl
Diorama
Gruzja
Koniec wakacji
Iron Maiden
Senjutsu
Unhold
Towering
2. prosince proběhne v Potrvá křest nového EP pražské kapely Neuro Bats, které se jmenuje Noble Roses in the Midst of Weeds a poslechnout si ho můžete...
28.11.2023V polovině listopadu vyšla druhá deska domácí thrashmetalové kapely 1000bombs, která debutovala deskou Peace Is Dead v roce 2014. Novinka se jmenuje S...
27.11.2023V neděli v Praze zemřel jeden ze stálých členů Killing Joke, kytarista Kevin Walker zvaný Geordie.
27.11.2023Během října vyšlo nové EP domácí deathmetalové kapely Supreme Conception, které obsahuje sice jedinou, ale zato 12-minutovou skladbu The Post-Humanist...
27.11.2023Debutní album Zbojnický tanec bratislavské thrashové kapely Catastrofy vychází v gramodeskové reedici na labelu Papagájův hlasatel. Poslouchat můžete ...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.