Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hour of Penance - Devotion

Hour of PenanceDevotion

Garmfrost17.4.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Devotion představuje Hour of Penance v sakra dobré formě.

Po zjištění, že řady Hour of Penance opustil výborný bubeník Davide Billia, jsem s obavami vyhlížel, kdo tohoto démona nahradí. Jeho nástupcem se stal další z řady šílených drtičů blán a ničitelů paliček, Giacomo Torti, jehož schopnosti můžete koštnout mimo jiné třeba v Bloodtruth. Ale až v bandě diktátora Giulia Moschiniho Hour of Penance předvádí, zač je toho loket.

 

Hour of Penance jsou po pěti letech odmlky zpět s nástupcem kladně přijímané nahrávky Misotheism. Devotion v podstatě navazuje na styl předchůdkyně, jen jde mnohem dál v extrému a náladotvorné surovosti. Schopnosti zmíněného bubeníka dovolují Hour of Penance opět znít technicky vymazleně a řádně surově. Jak se říká – neserou se s tím!

 

hop

 

Jestliže jsem Hour of Penance vzal s Misotheism na milost, Devotion mě baví. Baví je slabé slovo. Deska si mě dává. Kapela zůstává věrná modernímu pojetí death metalu. Vrací do hry výraz brutal a dává valem umělému zvuku některých starších počinů bandu. Devotion samozřejmě na nějakou zvukovou dynamiku, analog a podobně zvysoka kašle. Produkce desky vám urve hlavu. Bude vás bolet.

 

Stopáž Devotion přesahuje půl hodinku jen o fous a moc ji to tak sluší. Album otevírá tortura Devotion for Tyranny začíná intrem, sbory a neklidnými samply, bez pardonu běsnícím attackem rozehrává surovou hru. V songu se vystřídá moderní brutalita s old schoolovými vstupy a zbustrovanou basou. Groove mašinérie v druhé polovině láká k pořádnému máchání hlavou. Ano! Navazující Parasitic Chain of Command ukazuje, že Devotion bude zuřivou legrací. Kytary střídají tremola, kila s občasnými sólovými výlevy. S těmi se ovšem šetří. V podvědomí vnímáte nasamplovanou symfonii, aniž by hrála hlavní roli. Nedá se říct, že je skladba rychlá či houpavá. Tak i tak. Zbytek skladeb pokračuje v nastaveném scénáři. Netřeba čekat progres ani epické plochy. Na druhou stranu oproti nahrávkám předchozí dekády jsou opět Hour of Penance rafinovanější a nasranější. A také svébytnější. Zajímavé je ovšem srovnání s mladší krví – Hideous Divinity, kteří jdou opačnou cestou než starší kámoši Hour of Penance. Napadlo mě, zda Hideous Divinity nevyprovokovali své kolegy k důkazům stálé mladistvosti a elánu. Devotion má totiž podobný zápal, jaké měly nahrávky HoP v dobách jejich největší slávy.

 

 

Netroufám si porovnávat Devotion třeba s The Vile Conception, nicméně novinka představuje italské hrdlořezy v sakra dobré formě. Skladby jako Severance nebo úvodní titulka mohou klidně patřit do zlatého fondu Hour of Penance a možná i moderního brutal deathového panteonu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky