|
|
||||||||||

Asi není pochyb o tom, proč tahle kapela získala moji pozornost. Název Hranice Abyss je originál jako bič a kombinace českého výrazu s anglickým je prostě divná. Díky názvu jsme vedeni na jedno z magických míst Moravy a kdyby šlo o domácí grupu, tak by na tom nebylo nic až tak zvláštního. Jenže tohle jsou Brazilci brazilovatí, a tak celá věc získává lehce pikantní příchuť. Nám domácím to může pohladit ego, ale opravdu je zajímavé, co kapelu k tomuhle názvu vedlo. Buď je v tom zápal do potápění nebo do krasu jako takového, anebo jde o čirou náhodu, která je k Hranicím přivedla. Variantě C ovšem nevěřím ani za mák. Těžko se dopátrat něčeho víc, takže se zaměřím na hudbu samotnou, která se může bez prodlení postavit do fronty na deathmetalovou sušenku z rukou zhýralého kardinála.
Aphagy nás svádí do horoucích hlubin temného death metalu, který na první poslech neošálí a lehce zapadne do takového toho většinového průměru. Na to že jde o debut, mě lehce překvapuje, že doslova sere na jakékoliv brazilské vlivy nebo rytmy. Čekal bych, že víceméně neznámá kapela bude chtít zaujmout pro nás exotickým šarmem, ale není tomu tak. Aphagy je co do nápadů průměrné album a brzo mi zapadlo mezi jiné deathmetalové kousky. Má v sobě určitou nezbednost, kterou zosobňuje hlavně dvojaký zpěv skákající od hlubokého murmuru do nezvedeného skřehotání ala Isacaarum. V převážně rychlopalných skladbách občas zaujmou strohé melodie odehrané na ztrápenou sólovku, ale skrze drtivý rytmus nemá jakákoliv vášeň čas rozvinout svůj arzenál. Asi nejzajímavějším kusem alba je skladba Byron´s Embrace, která v hrubých obrysech zrcadlí i trošku jemnější stylový odstín. Vyvolává asociace, vzpomínky na období zmámeného soustružení melodického deathu, který byl mojí dávnou prioritou. Melodický kov tady probleskuje nesměle, ale systematicky.
Užít se dá prakticky každý hřebík této ještě smůlou vonící rakve. Album je dobře vykonaným řemeslem, poctivou rutinou schopnou přežít delší časové období. Jakékoliv nominace na medaile jsou ovšem předčasné a raději bych počkal, co se v propasti bude dít dál.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:vlastní vydání
Vydáno:Srpen 2021
Žánr:death metal
Bruno Nicolozzi - basa
Lucas Coltri - bicí
Henrique de Fina - kytara
Vic Ferreira - zpěv
1. Voiceless
2. Flawless Oblivion
3. Thoughtseize
4. Violation of Human Condition
5. Byron's Embrace
6. Pathfinder

Atrocity
Okkult

Dead Melodies / Beyond The Ghost
Crier's Bane

Wstręt
Subhuman Eschatology (EP)

Frontier Guards
Interface

Obscurity
Vintar

První Hoře
Club Silencio

Genesis
Calling All Stations

Oblivion
Called To Rise

Rob Zombie
Hellbilly Deluxe 2: Noble Jackals, Penny Dreadfuls And The Systematic Dehumanization Of Co

The Last Bad Day
Shades of Depression

Aversio Humanitatis
To Become the Endless Static
Tiskovka: První album projektu Was Foucault a Fantomas? s názvem History of Madness vyšlo na kazetovém labelu Neoautist tapes. Za nahrávkou stojí Tomá...
8.5.2026Francouzští démoni Haemoth 22. května vydávají nové album Black Dust pod značkou Agonia Records. Na ochutnávku zveřejnili skladbu When The Dust Finall...
6.5.2026Brněnský projekt Ravenoir převyprávěl skladbu Hrabě X od Pražského výběru...
1.5.2026Karvinští blackers Inferno zveřejnili informace o svém nadcházejícím, devátém albu s názvem The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair), které ...
29.4.2026Tuzemská black metalová legenda Inferno upoutává teaserem (ZDE) následovníka čtyři roky starého počinu Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity). To...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.