Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
HVOB - Rocco

HVOBRocco

Ruadek15.9.2020
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Fiio X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Čtvrtá deska Her Voice Over Boys je takovým zajímavým návratem zpět na scénu a důkazem toho, že ještě lze na eletronické scéně vydávat dlouhé desky.

Rakouské elektronické duo se svou čtvrtou deskou. Zase trochu jinak, stále ale velmi intenzivně a rozeznatelně. Dvojice, která především svou druhou deskou Trialog způsobila průlom na elektronické scéně a velmi příjemným způsobem překvapila svou živou prezentací. Jejich muzika je naživo odehraná se živým bubeníkem, což je velmi dynamická věc, která dodá tvorbě elektronické kapely jiný rozměr. Živější a v mnohém strhující. My si dnes připomeneme jejich zatím poslední počin z minulého roku, který do sebe opět pojí chill-wave i agresivní klubové rytmy.

 

Když jsem před několika lety (konkrétně rok 2015) šel od hlučících Kasabian na jinou scénu, menší, kde mělo vystupovat neznámé duo HVOB, netušil jsem zatím nic. Z hustého dýmu se začala valit neskutečně chytlavá taneční muzika, jaká dostala lidi do kolen. Kam jsem se podíval, tam někdo tančil a užíval si to. Byl to festival Colours of Ostrava a tahle dvojice z Rakouska byla takové menší zjevení. Na tomto festivalu jsem na to už zvyklý, podobným způsobem mou osobu uhranul například i Dub FX, světoběžník s pedály pod nohama, ale to je jiný příběh. HVOB tenkrát vsadili vlastně na to samé, na co tak nějak sází dodnes. Živý bubeník, hrající taneční rytmy a dvojice Paul Wallner + Anna Müller za pultem. Něžný a křehký hlas Anny, který proplouvá melodickými kompozicemi HVOB v kontrastu s výbornými hybnými pasážemi, které ustřelí střevíce.

 

 

S druhou deskou přišla kapela o dva roky později a propojila svoji muziku s kytarou a hlasem Winstona Marshalla. Vznikl nový tvar, dle BeatRoute "moody atmosphere and guitar-led dance music". Deska ale neměla tolik tanečních věcí, rytmu se však nevzdala, jen zpomalila a začala se zaměřovat na kooperaci kytary a elektroniky. Propojila dva druhy hlasů, Annin a Winstonův do jednoho celku. Ne všude, ne stále, jemně, lehce a velmi působivě. Přesto deska Silk už neměla tak silný efekt jako její předchůdce. Nebylo to tak, že bych se o dvojici a její tvůrčí vlohy obával, jen to bylo tentokrát jinde než minule. A těšil jsem se, kam to posunou příště. Příště nastalo minulý rok a já jejich Rocco poslouchám velmi často. Kam to tedy dvojice posunula?

 

Her Voice Over Boys (jak zní oficiální překlad jejich názvu), svým způsobem feministicky laděné názory, nějaké vybočení, návrat, změna. Prostě Anna Müller se vším, co k ní patří. Ona je ta hlavní postava, která skládá a tvoří – Paul pak ve studiu dolaďuje a „usměrňuje“ její umělecký tok. Něco už je za nimi a něco je tu právě teď. Jejich čtvrtá deska je částečně zpět u druhé a částečně tam, kde byli na třetím albu. Bez propojení kytary, opět jen s Anniným hlasem, stále stejně melodičtí a temní. Klidní. Ale jen do určité míry. Deska začíná nádherně, velkolepě (2nd World). Eraser to poprvé rozpumpuje, velmi příjemná taneční věc, deep house v jejich podání je velmi návyková záležitost. Pak se dostaneme přes Bloom, který proplouvá kolem mysli v krásném zasnění mnoha hlasových ozvěn a lehkém rytmu. Pak začne ona nepokojná agrese, která vystřelí jako rána z kulovnice. Ostré techno, industriální okolí, na osm minut roztažená klubová hymna. Tady začínají HVOB panovat, udávat tep. Dokazují, že mají na to udělat tvrdou a rychlou skladbu, která do toho šlape až pod podlahu (poslední minuta této skladby se s tím fakt nemaže).

 

 

 

Návrat k tanečním pasážím je až v sedmé skladbě Panama, zmínil bych pak ještě Kante, která jako poslední vrací HVOB na parket a nechá trochu zadunět. Zbytek desky se nese v chill-outovém duchu, který ukazuje dvojici jako nadané tvůrce nálad, podprahových rytmů a zajímavých syntezátorových ploch. Zajímavostí, kterou bych tady vyzdvihl a zmínil, je fakt, že HVOB vydali svou čtvrtou desku se stopáží 1 hodina a 21 minut. Což je v dnešní době malý zázrak. Ten samý, o jakém jsem se zmínil v recenzi na Paulu Temple a její debutovou desku Edge of Everything. Dnes se už prostě nevydávají na elektronické scéně dlouhé desky, což je poměrně smutný fakt a trend. Anna ale dokázala složit třináct poměrně dost slušných tracků, které neomrzí, ačkoli bych některé zkrátit určitě dokázal (a kouzlo desky by určitě touto ztrátou nevyprchalo). Je otázkou, zda stopáž některých skladeb považovat za slabinu, či nikoliv. Poslechů mám za sebou dobrých padesát a zjišťuji, že jakmile už se začínám trochu nudit, HVOB přeladí na ostřejší notu a je na co si protáhnout údy. 

 

 

Takže si vlastně není na co stěžovat. Zvukově mi deska nepřijde nijak přeřvaná, posloucháno v bezztrátovém formátu, nikde nic neprská a z ničeho nemám špatný pocit přehulených pasáží.

 

HVOB vydali v minulém roce velmi dospělé dílo, které s klidným srdcem rád doporučím všem nadšencům do zajímavých elektronických desek. Je v tom minimalismus starších Underworld (kteří mnoho let vydávali výborné věci se stále stejnými nástroji a zvukem, což mi přístup HVOB připomíná a je mi to sympatické), progrese tak akorát, velmi čistý a rozpoznatelný zvuk a styl. Vlastně je to další důkaz toho, že výborné elektronické desky se stále ještě vydávají a že od nás nevznikají nijak daleko. Především ale, že je stále co poslouchat a objevovat. Ať už jste na HVOB narazili poprvé nebo ne, pak pokud vám tato deska unikla, pusťte se do ní.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Radek / 17.9.20 0:22odpovědět

Nejsem posluchač techna, ale do této dvojice jsem se zamiloval. Chytlavé, inteligentní, plné emocí i silné atmosféry. Její hlas je andělský!

Ruadek / 17.9.20 7:59odpovědět

Ahoj, oni jsou velmi specifickou záležitostí. Mám to stejně. :-) Fakt mě to baví.

Radek / 17.9.20 11:38odpovědět

Podíval jsem se i na pár koncertů a nádherné. Strávil jsem u toho popravdě celý večer, a to se mi moc často nestává. Takže díky moc za recenzi. Podívám se, zda mají vinyly :-)

Ruadek / 17.9.20 13:20odpovědět

Ahoj, mají. Za cca 800 korun se dá sehnat, poměrně designovka. Sleduj případně dál, chystám další řadu recenzí na tematicky podobné interprety, bude ještě Jon Hopkins (tento měsíc), Rival Consoles, The Cinematic Orchestra s jejich poslední deskou, Submotion Orchestra a další...

Radek / 18.9.20 14:57odpovědět

Ahoj. Díky za info. Nic mi na Echoes neunikne :-) Těším se

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky