Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hyrgal - Hyrgal

HyrgalHyrgal

Garmfrost21.10.2022
Zdroj: CD, 4-panelový digipak, mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Hyrgal je v podstatě prototypem průměrné nahrávky dříve slibné kapely.

Už je to pár let, co se mi dostala do rukou dlouhohrající prvotina francouzských Hyrgal Serpentine. Pamatuju si, že mě tenkrát bavila. Když jsem si teď dal opáčko v rámci naposlouchávání eponymní novinky, dal jsem za pravdu svému mladšímu já – prvotina byla povedeným dílem a možná i nejzdařilejším počinem kapely. Následující Fin de Règne se věnoval kolega Lomikar, který mé nadšení nesdílel. Desku jsem tehdy vynechal a nyní naznávám, že měl pravdu, předseda. Nic moc. Hyrgal zde ubrali na intenzitě a vlastně i na melodiích. Výsledkem bylo cosi uprostřed. Nemastné, neslané a bez zápachu. Na Hyrgal se C. F., jeho kolega z Fin de Règne – basák A. C. a dva nováčci – bubeník R. S. společně se zpívajícím kytaristou M. N. vydali poněkud odlišnou cestou.

 

hyrgal

 

Hyrgal je opět něco málo přes půl hodiny dlouhou zuřivou nakládačkou. Oproti svým předchůdcům je Hyrgal daleko přímočařejší. Hned od prvního taktu Diablerie je jasno. Pryč jsou velké melodie a blasfemické vichřice prvotiny a pokusy o poetično druhé desky. Kluci v rámci Hyrgal sází na punk, death a nasypaný black. Nahrávka si na nic nehraje, nezkouší se vrtnout na jednu či na druhou stranu uměleckého spektra. Respektive zvláštní vstupy k naleznutí jsou a v takovém momentě veškerý tlak padá do fáze ustrnutí.

 

První část alba obsahuje zdařilejší songy. Mezi nejlepší spadá už zmíněná úvodní Diablerie a na ni navazující Légende noire. Rytmus a způsob riffování láká do kotle na pořádný moshing. V půlce tempo spadne do bažin a zkouší se hrát na atmosférickou notičku. Vše však kazí chraplavý řevozpěv. Dojem z opilého krákání se snaží vylepšit skvělá kytarová vyhrávka, ale osten trapnosti zůstává… Naopak výtečnou se jeví La foudre puis la nuit. Moc se mi líbí její pozvolný rozjezd a následující ničivé tornádo s ambientními vstupy. To opět kazí zpěvy. Dokud pánové growlují, ryčí, syčí… je vše docela v pořádku, ovšem pouze do doby, co zkusí pět a halekat. To je v háji, soudruzi. To se na mě nezlobte. Celkově vzato, Hyrgal zní vcelku dobře, když se opře do strun a bicích. Když se sype a nezkouší se blbinky, je vše v pořádku. Jakmile se zvolní, začne se zpívat, vybrnkávat, je znát, kde má kapela achillovu patu. Skladby jsou tedy kvalitativně jak na houpačce. Tak dobře jako ze začátku už deska nehraje. Na závěr umístěná Au gouffre patří mezi to lepší, ale i tady C.F. nevydrží a pustí se do halekání. Tím počáteční tlak vynechává, což vede k ničemu dobrému.

 

 

Hyrgal je v podstatě prototypem průměrné nahrávky dříve slibné kapely. Když se podíváte na sestavu, je s podivem, čeho jsou muzikanti schopni v jiných táborech. Deska vyšumí dřív, než se stačí zabydlet v povědomí, že vůbec existuje. Možná jsem zbytečně kritický, ale podle mě je trestuhodné, když je možné, aby kapela vypotila nakládačky z kraje nahrávky a pak nebyla schopna udržet náladu ani během jediné skladby, natož stopáže celé desky.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky