Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hyrgal - Serpentine

HyrgalSerpentine

Garmfrost6.8.2018
Zdroj: CD v 6-panelovém digipacku // promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Máte-li rádi melodický black metal, který neztratil špinavou podstatu a francouzský jazyk, který dílo povznáší, neměli byste váhat a Serpentine zkusit. Nic za to nedáte.

Francouzské Hyrgal po letech různých přestávek a odmlčení konečně potkalo štěstí, či jen uzrál ten správný čas a dočkali se dlouhohrajícího debutu. Alba Serpentine se chopil renomovaný label Naturmacht Productions, který desce dopřál a dopřává patřičnou propagaci. O Hyrgal se mluví, píše a je tomu tak dobře, protože Serpentine je dílo povedené, bez zbytečných dětských nemocí, plné vášně a příjemně drásavých melodií. Ta dekáda existence je jednoduše znát.

 

Než si začnete klepat na čelo, jestli to nepřeháním s chválou, buďte si jistí, že jsem se nezbláznil a přesto, že se Serpentine fajn poslouchá, určité mouchy přece jenom má. Ale nic není tak hrozné, že by to bránilo prožitku z poslechu. Pusťme se do rozboru alba, které má schopnost získat si vaše srdce. Máte-li rádi melodický black metal, který neztratil špinavou podstatu a francouzský jazyk, který dílo povznáší, neměli byste váhat a Serpentine zkusit. Nic za to nedáte.

 

 

Z původní sestavy zůstal pouze zpívající kytarista Clément Flandrois (F. C.), který svého času drhl struny ve věhlasných Svart Crown. Předpokládám, že účinkování v takovém kolosu, byl i důvod utlumení činnosti Hyrgal. Než se začnete ptát, jestli je tvorba Hyrgal podobná Svart Crown, prozradím hned na úvod, že absolutně ne. Hyrgal se raději vlní v atmosféře a blackových náladách. Tempo sice zůstává povětšinou rychlé, kytary jsou však navrstvené a celek mnohotvárný. Přes různé vybrnkávačky a vyhrávky se valí tremola, kila a tklivá sóla. Basa není příliš výrazná, ale znatelná je dost. Nepomáhá, ale ani neruší.

 

Přes počáteční šumění větru a pohřební tóny varhan v podobě L'Appel skočíme rovnou do bouře Mouroir, která je vynikající reprezentant toho, co obnáší celá nahrávka. Tedy to, co jsem popsal o odstavec výš. Dalo by se i říct, že spíš než francouzskou scénu, mi Hyrgal připomíná kanadskou, potažmo tu kolem Quebecu. Tudy vede cesta k představení sžíravé bolesti a melancholii hozené do burácejícího uragánu.

 

Díky skladbám jako L'Appel nebo Rite působí i krátká deska epicky. Instrumentální předěly nejen, že neruší, ale rozšíří nahrávku o další dimenzi. Přitom ve skladbách Mouroir, Till nebo Représailles Serpentine skryté blackové poklady. Můj šampion je umístěn na samém chvostu alba. Etrusca disciplina ve svých osmi minutách obsáhne jak tremola a blasty, tak osudovou melancholii.

 

serpentine

 

Serpentine je deska přesahující půl hodinku jen o kousek a myslím, že to bohatě stačí. Nedostanete tak chuť cokoliv přeskočit. Možná si vzpomenete, že jsem mluvil i o mouchách, které deska má. Jako jednu z nejcitelnějších asi vyzdvihnu lehce monotónní bicí a nesamostatnou basu. Tím jsem kritiku vyčerpal. Jestli jsou ty škrábance na fasádě příliš důležité pro váš vkus, rovnou se na poslech vykašlete. Podotýkám, že by to byla škoda. Protože kytary a zpěv vše krásně vynahradí. Právě kytarová barevnost s přesahem až někam k post rocku, dělá ze Serpentine vrstevnatou desku, která se jen tak neoposlouchá.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky