Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pokud je jméno tohoto projektu příliš neznámé, je k mání malá pitva rakouských epiků Summoning. Ti už jsou přece jen díky svému hymnickému pojetí příběhů z říše pana Tolkiena zaběhlou a zasloužilou kapelou evropského formátu. Dvojka zainteresovaných, skrývajících se po pseudonymy Protector a Silenius, si jak vidno pouze s těmito dalekonosnými vrhy nevystačí a najdou si chvilku pro odskok do odlišných hudebních sfér. V tomto případě je to u obou protagonistů víceméně industriální rachota. Pojetí jejich vlastních vizí se už ale diametrálně liší, neboť Silenius je ponořen do militantně avantgardních Kreuzweg Ost a kolega Protector naopak zůstává věrný výpravnosti a temným pohádkám v přijatelnější formě. 

Ice Ages je opravdu tělesem, které svým způsobem reaguje na odkaz domovské kapely, jen je všechno hozeno mezi elektro mantinely. Vzniká z toho pak patláž různých odstínů, od industrialu, přes EBM až po ambientní vlnky a všeobjímající epično. Dostává se nám tak stravitelného, nepříliš komplikovaného poslechu, na který si lze snadno zvyknout. Pakliže je tedy člověk patřičně otevřen elektronické hudbě. Jinak to asi cenu mít nebude. Malé přirovnání: brněnští jistě znají městečko Adamov a jeho polohu. Půl města hyzdí šílená fabrika Adast a přitom stačí vylézt na kopec a jste v těžkém lesním terénu plném skvělých výhledů. Tak nějak, byť to působí mírně přitaženě, na mě hudba Ice Ages doléhá, chvíli tluče do úmoru a pak se rozleje do oparu nad městem.

Teď trochu matematiky. Funkčnost projektu je uváděna jako již téměř dvacetiletá, ovšem také celé čtyři roky nečinná. Album Buried Silence se objevuje po osmi letech od předchozího alba This Killing Emptiness, což mne rázem nechává klidným, neboť asi ještě není všem dnům konec.

Jednotlivé kompozice Buried Silence nepostrádají povedené a překvapivé momenty, ale svým způsobem jsou slité v jeden výpravný obraz. V tomto momentu je vhodné zmínit, že jak známo, tak ani tvorba Summoning neoplývá zrovna kvanty zvratů a v některých bodech kariéry sklouzává až za hranici vkusu. Songy na svých bedrech nesou povětšinou přijatelných pět minut a i když je základ předem známý, dojde i na zajímavě zpracované melodické kombinace, mnohdy přitahující a líbivé. Dostatečný prostor je přidělen i pochodové plechařině, slibující ubíjející jednotvárnost a pocit odcizení. Oba elementy se mezi sebou šikovně doplňují, na druhou stranu však nijak nerevoltují a nehledají. Hlasové zpracování je v jedné rovině, vox je prohnán stejným efektem, k hudbě však sedí a neruší. Hodí se tam.

Výsledkem je smíšený pocit, ve kterém převažují pozitivní dojmy. Ale stále tu je ono všudypřítomné "ale". Osobně dávám přednost Kreuzweg Ost před Ice Ages a oběma projektům pak před novější tvorbou Summoning.