Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už je to pěkných pár let, co jsem se naposledy intenzivně zajímal o dění na zledovatělých pláních. Jako oddaného “barlowovce” mě kdysi zamrzela výměna na vokálním postu a i když se v roce 2003 chopil mikrofonu Tim “Ripper” Owens, jehož pěvecký projev mi není cizí, už mi to nikdy nepřišlo jako to pravé ořechové. Ani Jon Shaffer jako hlavní skladatel není hvězdou, která by konstantně zářila. Občas má slabší chvilky a kromě trumfů tasí z rukávů i průměrné karty, kterým by nepomohlo ani blufování. Ale letos je to jiné. Takové ořechové.

Pár ochutnávek před vydáním vykřesalo naději, že by Incorruptible mohlo ve společnosti okolních nahrávek vyčnívat, několik poslechů rozdmýchalo jistotu. A to i přesto, že opěvovaný Barlow nadále zůstává ve službě jako ochránce pořádku (případně pomaličku posouvá k cíli druhou desku Ashes of Ares) a ostře sledované pozici zpěváka Iced Earth už od roku 2011 bez přestávky vládne Stu Block. Dříve zvíře s horkou krví v Into Eternity, dnes špičkový zpěvák v umírněnějším a melodičtějším módu. A Shafferův songwriting? Prakticky vše při starém, jeho riffy poznáte, mezi dveřmi je přivítáte a s radostí vpustíte dovnitř. Letos o poznání vřeleji, protože je zřejmé, že hvězdy mu tentokrát byly nakloněny více, než jak tomu bylo v posledních letech.

V jednom rozhovoru Jon Shaffer zmínil, že Incorruptible je prostá sbírka písní. Koncepční choutky zůstaly (snad až na závěrečnou výjimku) zamčené v trezoru a tah na bránu dostal přednost před narativním vyčkáváním. V takové poloze mám Iced Earth rád, neboť jsou v tomto počínání uvolnění a sebejistí. Samozřejmě každá ze skladeb má svůj příběh, vývoj a pointu, ale jsou to mikrosvěty a především metalové skladby s důrazem na melodickou sílu. Silné refrény jsou zbraní, která na Incorruptible kosí pochyby a nedůvěru a i když je styčných bodů s minulostí kapely na desce víc než dost, překážkou nejsou. Typickým příkladem je Raven Wing - kolik takových polo/balad už Shaffer vycucal ze svých prstíků na dřívějších albech? Hafo, milí přátelé. Recyklace někdy úspěšná, jindy méně. Raven Wing určitě patří mezi ty povedenější, ačkoli je vlastně jednoduchá jak facka. Funguje návykově jako téměř celé album, varovný prst tedy v klidu stočme zpět v zaťatou pěst metalového vychutnávání.

Stu Block je ozdobou a tahounem nahrávky, nebojím se říct, že v dresu Iced Earth je to jeho nejlepší výkon. Široký hlasový rejstřík, kterým disponuje, je derivátem hlasů jeho předchůdců v područí jeho vlastní originality a k Shafferovým kompozičním návykům sedí dokonale. Je-li potřeba přiložit pod kotlem, Block se do toho opře jako za starých časů ještě v Into Eternity (zkuste vypalovačku Seven Headed Whore). Když je nutno citlivě zburcovat a namotivovat mužstvo před nástupem do boje, je naléhavý a přesvědčivý jako správný generál. A když se výjimečně stane, že kytarovému tandemu Shaffer-Dreyer dojde prach, opět se projeví faktor STU a vezme to všechno na sebe. Možná i proto mám dojem, že by instrumentálka Ghost Dance (Awaken the Ancestors) mohla být klidně o minutku dvě kratší - Blockova absence je tam znát.

Iced Earth jsou na Incorruptible ve formě. Recepturu použili stejnou jako už mnohokrát předtím, ale výsledek patří k těm propečenějším a křupavějším z jejich diskografie. Skladby mají švih a spojují v sobě všechny atributy, pro něž máme Iced Earth rádi. Nic na tom nemění ani nějaké ty zbytečné takty v Ghost Dance a závěrečné Clear the Way (December 13th, 1862), ani zvuk bicích, který je umělý a nepřirozený.