Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ihsahn - After

IhsahnAfter

Sorgh22.3.2010
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Druhý fantastický zásek přichystal seňor Ihsahn a potvrdil svoji pozici, ze které nikdo není s to ho sesadit. Zrání dobrého vína, tak bych jeho současnou kariéru asi viděl.

Nemohu jinak, jako vlákno se mými postřehy vine Ihsahnova kariéra. Nepřeslechnu, když se něco ukutí, oko nepřehlédne novotvar. Jako v případě loňského majstrštyku projektu Ihsahn, After. Nic jsem tehdy nevyhledával, bylo před Velikonoci, deska se uráčila přijít jaksi sama a ihned spustila bandurskou. Snad už od Ihsahna nelze čekat žádné přemety vzad, žádné odmítnutí minulosti a přijetí nového učení. Tak jako na předchozím angL. se umělec šine vpřed jasně daným stylem, který již jen dopiplává a leští glazuru.

 

Stále tedy jde o tvrdý metal, který se často jeví hodně schizo, čemuž na mnoha místech napomáhá umělcův typický hysterický projev. V protikladu k tomu jsou komorní kompozice jako např. Austere, titulní After či částečně i závěrečný hymnus On The Shores, které jsou zamyšlenou a zkliňující etapou poměrně nervního závodu. Ovšem i zde dojde chvílemi k tvrdícím komponentům, které jasně vyjádří kontrast mezi poklidným meandrem toku a divokou peřejí. Z větší části desce dominuje střední tempo, které má ovšem tu moc postupně udusat náznaky opozice a paniky. Komu se úleva nedostaví, nezbývá než vyčkat zklidňující pasáže, kterých je i v těch tvrdších kusech hned několik. Strach postupně přejde a nastává úžas z odhalení portrétu.

 

Tahy štětce jsou ozvláštněny hostujícím saxofonem, který skladbám dodává vnitřní smutek a melancholii. Jde o poměrně ponurou desku v porovnání s předchůdci, ale krásnou. Je třeba se ponořit, zachytit jednotlivé prameny zdánlivě neharmonických myšlenek a uplést šikovnou pomlázku, která již zná svoji povinnost. I já se poměrně rychle zhostil funkce mydlícího šílence, i když čas vzkříšení Krista tenkrát ještě zdaleka nenastal a vajec bylo pomálu. Je třeba vědět, s kým máme tu čest. Už při prvním spouštění alba jsem se třásl nedočkavostí a radostně tahal manželku k přehrávači. Ale zatímco já se spokojeně uvelebil a nechal se konejšit porcí ryzího kumštu, žena nedokázala situaci pochopit a za dobromyslného láteření zmizela neznámo kam.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Zdistav / 19.6.18 11:10

Takhle zběsilí jako jsou místy na novém albu Kekal nikdy nebyli, možná za časů demáčů, nevím, slyšel jsem snad jen torzo jednoho ale to už si nevybavuju (jestli toužíte slyšet nářez s lehkou příchutí této bandy, pořiďte si nahrávky se jmenovkou Mournphagy, projekt jednoho ze členů Sianturiho,ale to už je trochu někde jinde..)... Jsem rád že jste tuhle bandu vytáhli, ona je to sice těžká exotika, z Indonésie mne dále krom hromad death/grindu a podobného haraburdí(v dobrém), napadají snad jen Vallendusk, kteří už mají venku tři desky plné chladně severských melodií, až se člověk diví kde se to v těch klucích šikmookých a opálených bere, ale vím že fanoušků kultu "Věčnosti" je u nás až nečekaně hodně...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 20.10.12 9:27odpovědět

Pro mě vrchol tvorby ex-císařpána, dokonalé album. Mám rád i novinku Eremita, ale občas z ní cítím až mnoho techniky na úkor duševní mystiky :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky